Deathnoise Open-Air Vol. 2 – hrad Starý Jičín, 20. – 21.červen 2014

V pátek a v sobotu se konal na starojičínské hradní zřícenině 2. ročník metalového festivalu Deathnoise Open – Air, Metalový Jičín II.

Tento festival extrémní metalové hudby si teprve vydobývá svou pozici v kalendáři hudebních akcí, přesto jsem rád, že jsme mohli být u jeho zrodu. Když porovnám 1. ročník a ten letošní, tak je zde vidět obrovský posun směrem nahoru. Pořadatel akce si vzal k srdci všechny výtky, které padly na jeho hlavu po absolvování prvního ročníku, a připravil pro návštěvníky festivalu nejedno milé překvapení. Akce měla patřičnou mediální podporu a i plakáty byly vidět snad na každém sloupě, který nestačili obchcat psi. Taktéž festivalový merchandising stal za pořízení si do šatníku pravověrného rockera. Prostě, kdo chtěl zažít pravý underground, tak nesměl na této akci chybět.

Letošní ročník byl dvoudenní a hrát na něm mělo 34 kapel, včetně 8 zahraničních. Bohužel, kvůli menším komplikacím se pak musely koncerty 4 kapel zrušit, ale k tomu až později. Těch třicet kapel, které „obšťastnily“ nadržené metalové „vyvrhely“, stály určitě za to.

Už na příjezdové cestě k hradu bylo hodně viditelné varování, že v pátek a v sobotu patří hrad metalistům. Jenže někteří turisti buď neuměli česky, nebo neuměli číst. Tolik úsilí je stal výstup na ten pro někoho „nekonečný“ kopec a na jeho konci PEKLO. Dobře jim tak. Když si myslí, že můžou ignorovat varování, tak se potom nesmí divit tomu, co je v cíli čeká. A že to nebyl žádný Vašek a Eva ani Ewa Farná, na to ať veme každý jed.

První kapela, kterou jsme stihli vidět aspoň z částí, byla „podhradní“ thrashová smečká B.B.R. Tuto „řezačku“ vidíme celkem často, takže žádné překvapení. Slušně šlapající thrash metal. Překvapením bylo, že v tomto čase měli hrát mexikáni Nazareno El Violento, ale těm údajně chcíplo auto, proto přijeli později (až jej oživili) a svůj koncertní timing tak prošvihli. Svůj koncert odehráli až následující den, kdy se našlo v programu místo.

Během koncertu B.B.R. jsem pořídil pár snímků z horních hradeb. A že zde bylo co k pokoukání…kastelánovi s největším pérem (za kloboukem) jeho denní bydlení opravdu závidím. Jen kdyby tam tak nefučelo.

K brzké odpolední hodině byl bohužel plac před pódiem ještě hodně prořídlý.

Přece jenom, někteří museli ještě v pátek jít do práce trhat normy, aby se kapitalista nažral a socialista zůstal celý.

Dalším souborem, který se snažil rozhýbat zatím postávající návštěvníky, byl ostravský punk ´n´ rollový soubor Degradace. Kluci jsou vyhraní, což bylo každému jasné na první poslech. Jejích hudba má energií na rozdávání. Určitě o nich v budoucnu ještě uslyšíme.

První vystoupivší zahraniční kapelou byli polští grindcoreisti Epitome. A konečně se začalo i na place před stagei něco dít. Na to, že skupina přijela bez svého zpěváka Kosteka Pererwa, měla jejích hudba koule. Místy možná měli slabší chvilky (slabší, jak pro koho), ale i tak konečně kotel.

A v něm byli k nepřehlédnutí mladí vojenští rekruti, kteří už se připravují na povinnou vojenskou službu.

Jako hlavní backstage majster se o techniku staral Mr.Bilos (Malignant Tumour). Samozřejmě, že si někteří návštěvníci nenechali ujít foto s tímto „drtičem varlat“.

Epitome si po koncertě taky vystříhli pár fotek se svými věrnými fans. Vrchní velitel ozbrojených sil NATO Anders Rasmussen by měl z fotky určitě radost. Asi mu ji pošlu do Bruselu.

Dalším souborem, který se snažil nabušit fanoušky svým death/thrashem, byl pořadatelský band Eternity. Hudba šlapala, jen po koncertě Epitome se plac před stagei trochu vylidnil. Lidičky dostali po vysilujícím výkonu asi žízeň.

Naštěstí vše zachránili někteří věrní fanoušci. Ti si svou žízeň snažili hasit přímo na place.

Do areálu už dorazili i Čechoameričani Master, které taktéž fotochtiví návštěvníci akce odchytili. Se zakládajícím členem této deathmetalové legendy Paulem Speckmannem si nechal udělat do svého památníčku foto i Robinho.

Jedna z hlavních hvězd festivalu, hronovská deathmetalová drtička Tortharry, přijela do Jičína po roce, aby sklidila, co zde loni zasela. A že bylo co sklízet. Troufnu si říct, že v pátek to bylo to nejlepší, co na hradě zaznělo. Excelentní výkon bicích artilerií, kytara nabroušená jak nůž mistra Jacka Rozparovače a dunící basa, která vyhnala z hradu přinejmenším všechny netopýry a kaloně.

Že jsou Tortharry opravdu pecka, dokazoval opět plný kotel pod pódiem. A i když všudypřítomný prach až drásal oči, vojenští rekruti v plynových maskách to vyhráli. Průpravu mají, takže příští rok už můžou bránit státní hranici s Rusy. A nějaké Putinovy otrávené pšouky je nemůžou vyvést z míry.

Na festival se dojely podívat i hodně těžké váhy. Jen jsem nějak nepochopil, jak vyšlapali ten kopec. No, třeba je přivezli kočárem, ale to jsem se zapomněl zeptat…co člověk neudělá pro své zdraví. Kéž by takových dorťasů, co myslí na své srdce a ochablé svaly, bylo pro příště více.

Dalším nepřeslechnutelným souborem pátečního večera byli Američani Master s dvoutřetinovou českou osádkou. Tato skupina už existuje bez mála třicet let a za svou kariéru vydala 11 dlouhohrajících alb. Dnes se řadí určitě mezi legendy deathmetalu. A dokazovali to i na pódiu. Bezchybný výkon všech protagonistů tohoto extrémního hudebního stylu sklízel zasloužené ovace.

Po trochu „oddechovém“ vystoupení Master se předvedla pražská goregrindová splaška Jig-Ai. Kdo doteď podřimoval, tak tento soubor už jej určitě probudil. Protože Jig-Ai předvedli pekelnou jízdu do útrob střev všech návštěvníků. Před jejích vodopádem smrtících tónu nebylo opravdu úniku.

Po tomto vystoupení už jsme to vzdali. Ještě jsme stihli obdivně pozorovat ohnivou show na hradbách a pomalu odcházeli domů. Za prvé byla celkem slušná kosa, až si mí spolufestivalníci mysleli, že jsem mrtvý, když jsem na ně sáhl svými ledovými rukama a za druhé v soboru nás čekal ještě náročnější den. Takže poslední 4 kapely si necháme líbit příště. Zvlášť by mě zajímal soubor Destructive Explosion of Anal Garland (Destruktivní exploze v garlandově řitmím otvoru), protože jejích poetický název mně opravdu učaroval.

Sobotu jsme započali svou hradní anabázi mezříčským souborem Black Adder. A tito hardcoreisti pokračovali přesně tam, kde jsme v pátek skončili. Jako bychom ze Starého Jičína ani neodjeli. Opět kvalita. Skupina zaujala především svými optimistickými skladbami, jako Chcípni, Strach nebo Sebevražda.

Jelikož návštěvnost festivalu nebyla taková, jakou by si zasloužil, musely se koncerty některých večerních kapel zrušit. Byla to škoda, protože třeba na F.O.B. nebo Francouze Smash Hit Combo se těšilo určitě více návštěvníků. Kdy zase bude možnost vidět v novojičínském okrese takový nářez? Snad za rok. Teda v to doufám. Ale dost úvah. Festival byl teprve v polovině.

Dalším souborem, který se na hradě představil, byli hardcoristi tartarO:S z Krnova. Tento band se sice snažil rozproudit v žilách teprve přichodivším návštěvníkům krev, ale marně. Zpěvák Radan Kostovský to bušil do lidí tím největším kladivem, jaké bylo v pevnosti k dispozici, ale ostatní muzikanti jako by byli úplně na jiném hradě. A je to škoda, protože jejích hudba je energií nabitá, ale náboj se musí taky patřičně prodat. Možná by to chtělo pro příště před koncertem pustit do basáka trochu elektřiny, ať u toho hraní neumírá.

To Blood Manacle nejsou zase takoví technici jako jejích předchůdci, zato se snaží na pódiu žít a neumírat. V krátké době jsem měl možnost vidět tento soubor již po druhé, takže žádné překvapení. Chlapci musí ještě hodně cvičit. Aparát mají slušný, nástroje taky a odhodlání určitě taky nepostrádají. Takže, kurva chlapi, dem na to!!!

Po obědě přišla na řadu silná grindeová trojka. Jako první se představili „opozdilci“ Nazareno El Violento z Mexika. Chlapců dredatých bylo plné pódium a i jejích hudby bylo všude kolem plno. Na poslech ke svatebnímu obřadu nějakého mafiánského bosse tak akorát.

Další „vaginální“ soubor Top Sekret zaujal krom hudby hlavně svými plynovými maskami. Asi přišli taky od odvodu…a taky láskyplné průpovídky mezi skladbami mě dojaly až k slzám. Tolik romantiky jsem naposledy slyšel v Angelice.

No a třetí do počtu se představili Carnal Diafragma z Ostravy. Manželce jsem vysvětlil, že takovou hudbu pouštějí američtí věznitelé na Guantánamu militantním bojovníkům zadrženým v Afghánistánu a v Iráku jako součást mučení. Na to mi odvětila, že se už nediví, že vězni v těchto věznicích přiznají i to co neví, načež mi prozradila bez dalšího většího mučení, kde má schované peníze. Takže díky chlapci z Nazarena, Top Sekretu a Carnalu.

Po hodně brutálním popoledni, kdy i moderátorka celé akce Renhule z rádia Čas Rock si hodně nahlas oddychla, přišlo na řadu uklidnění v podání havířovské deaththrashové smečky Antigod. Ve skupině tentokrát vypomohl se zpěvem Frodys se spřízněných Awrizis. Tak to byla opravdu kvalitka. Mistrné výkony všech muzikantů. Šlapající rytmika, řízné kytarové seče a dunivá basa. No paráda. A i zpěv jako záskok na jedničku.

A tam, kde Antigod skončili, Awrizis, jako další kapela pokračovali. Frodys tentokrát jako kytarista podal opět excelentní výkon. Škoda, že v tomto obsazení odehrála skupina poslední vystoupení, protože jim to opravdu šlapalo.

A Awrizis zakončil naši starojičínskou hradní misi. Bohužel, v nedalekém Příboře se konal koncert rakouské symphony powermetalové skupiny Edenbridge, kde jsme nemohli chybět.

Je to škoda, protože někdy je celé měsíce úplné hovno a zrovna tento víkend se konaly dvě skvělé akce najednou a obě v okrese Nový Jičín. Jen lituji těch lidí, kteří doma dřepěli na řiti u počítače nebo v hospodě čučeli na fotbal, nebo nedej bože soustružili v továrně nějaký zmetek na soustruhu.

Deathnoise Open-Air 2014 byla akce, která určitě zůstane dlouho v mé hlavě. Proto budu rád, když bude Deathnoise Open-Air Vol.3 opět na hradě Starý Jičín. Pořadatelům držím pěsti, ať vytrvají v započaté spanilé jízdě.