Chlap, co viděl nejdražší kozy na světě.

Tuto životní zkušenost zažil jeden můj známý, který jezdí s dodávkou jako řidič ve firmě, která se zabývá výrobou a distribuci potravin. Firma sídlí ve Valašském Meziříčí a ten známý se jmenuje Svatopluk.

Svaťa je vcelku hodný manžílek až na občasné úlety s ženskými. Doma dva adolescenti, manželka je úplně normální ženská, žádná slepice dennodenně kdákající někde u sousedky. Tchýně taky není nějaká semetrika, která je chodí každý týden kontrolovat a tchán na to ani nemá čas, protože je buď v práci nebo na rybách.

Svatopluk jezdí každý den se zbožím po valašských kotárech. A občas je i vyslán večer na Slovensko, aby tam měli brzy ráno v tamních supermarketech to nejčerstvější zboží. I když tuto skutečnost jsem nějak nepobral, protože tamním skladníkům trvá mnohdy celý den, než zboží vyloží do regálů.

Asi před rokem se Svaťa začal více bavit s jednou zástupkyní vedoucí jménem Petra, která pracovala v jedné provozovně ve Vsetíně. Zprvu to byly jen zdvořilostní kecy při cigaretce, později kafíčko a ještě později čerstvé koláčky. A to si už začal Svaťa říkat, že by z toho mohlo být i více než jen cigaretka, kafíčko a koláčky. A tak si při jednom makovém koláčku domluvil návštěvu u drahé Petry ve večerních hodinách. A Petruša (tak ji vždycky říkal) nebyla vůbec proti (kdyby jen tušil…). Ženatý „kamarád“ byl totiž s rodinkou na horách, tak by stejně byla doma sama jen se svým osmiletým synem. Dala tedy Svaťovi adresu svého bydliště a evidentně se těšila (aspoň si to Svaťa namlouval).

Doma nahlásil milovaný Svatopluk noční služebku do Púchova a kolem 19 hodiny vyrazil do Jasenky, kde Petruša bydlí. Byl ještě té drzosti, že si vzal služební auto, aby doma nic nepoznali. Samozřejmě bez vědomky dopravce, jehož byl Svaťa zaměstnanec.

Koupil sedmičku Červeného tramínu a hurá do Jasenky. Tam dorazil těsně před osmou hodinou. S Petrušou se usadil pěkně v pohodlí obýváků. Ihned otevřel lahvinku vína, aby byla „povolnější“ a začal se svou balicí taktikou. Petra ho tentokrát uhostila kupovanými chlebíčky. Makové koláčky neměl asi kdo upéct. Při druhé skleničce už začal být drzejší a drzejší. Naoko obdivoval krásu Petřina těla a občas mu „nechtíc“ přejela i ruka po jejím ramínku. Petra jako by to ani nevnímala. Ona totiž pozvala k sobě domů milého Svatopluka úplně za jiným účelem. Chtěla ho dostat do své finanční skupiny, která mu zajišťovala (aspoň tak to tvrdila) obrovské zúročení svého vkladu. Čím více peněz by totiž do této skupiny vložil, tím více by mu to přinášelo zisků. Nabízela až 5 000 korun měsíčně při vkladu 100 000 korun. Když ale viděla, že milý Svatopluk ne a ne přistoupit na její nabídku, dovolila mu dokonce, aby ji sundal blůzu a následně rozepnul i podprsenku. A tak dala na obdiv Svatoplukovi svá krásná prsa. (Co by neudělala za sto litrů…). Ale Svaťa se ani teď nechytil na udičku. Začal ji líbat na krku a na prsou. Náhle se Petra zvedla, s tím, že musí do koupelny. A to už se Svatík viděl v její lóži, jak ji plní všechny možné i nemožné sexuální přání. V klacku mu už hučelo tak, že to museli slyšet i vsetínští Rómové, které nechal Čunek přestěhovat před léty na periférii Vsetína. S koupelny však vylezla Petra opět oblečená, a se slovy, že se neznají zase až tak dobře, aby s ním strávila noc, milého Svaťu vypoklonkovala.

Tož se Svatopluk zvedl, poděkoval za chlébíčky a spíše zdvořilostně slíbil, že si tu finanční skupinu nechá v hlavě promyslet. Nasedl tedy do auta a jel směr Valašské Meziříčí. Neukojen a s malou hladinou alkoholu v krvi. Co ale čert nechtěl. V Jablůnce před potravinami stáli policisté, kteří spíše náhodně zastavovali projíždějící auta. A když si to nasraný Svatopluk valil asi osmdesátkou kolem nich, tak ho neváhali dohnat a zastavit. Zajímalo je, co dělá se služebním autem ve 23 hodin v Jablůnce. Taky mu dali pro jistotu i dýchnout do alkohol testru. No a Svatopluk nadýchal. Sice ne moc, ale stačilo to na okamžitý zákaz řízení. Ještě v noci musel volat svému zaměstnavateli, že stojí v Jablůnce se služebním autem a nemůže jet domů, protože nadýchal. Majitel firmy dostal málem šlak, jak po něm začal řvat, proč je teď v noci v Jablůnce s jeho autem a ještě opilý.

Svatopluk dostal pokutu deset tisíc korun ve správním řízení a na rok mu byl zadržený řidičák. Majitel firmy ho nevyhodil, jen si Svatopluk musel sehnat nějakého nezaměstnaného řidiče, který by ho vozil. Jelikož Svatopluk zná jako málokdo valašské kotáre, přeškolil se na čas na závozníka. A se svého platu si toho řidiče musel i platit. Po půl roce pak dostal na podmínku řidičák zpět, ale i tak ho ta sranda vyšla nejméně na třicet tisíc.

Manželce samozřejmě nabulíkoval, že ho opili Slováci, protože slavili nějaké narozeniny. Ta mu to i uvěřila.

A tak si může Svatopluk s hrdostí říct: „Viděl jsem nejdražší kozy světa!“