Angela Gossow – zvíře, které je připravené rozkopat každé pódium.

Datum 5.listopad 1974 má ve svém rodném listě zapsané zpěvačka s neuvěřitelným hlasovým rejstříkem Angela Nathalie Gossow, která svůj hluboký a vzteklý growl prezentuje ve švédské melodic-blackmetalové formaci Arch Enemy.

Angela Gossow se narodila v německém Kölnu v rodině ortodoxních křesťanů. V sedmnácti létech se její rodiče rozvedli, což mělo neblahý vliv na její dospívání. Bojovala s anorexii a bulimii. Ve škole byla jiná než její spolužáci. Chodila extrémně oblékaná a poslouchala jinou hudbu než její vrstevníci. Jejími vzory byli Jeff Walker z Carcass, David Vincent z Morbid Angel a především Chuck Schuldiner z Death. Po středoškolských studiích začala pracovat jako praktikant u reklamní společnosti se specializaci na on-line marketing. Současně začala studovat ekonomii na universitě v Kölnu.

Ještě jako sedmnáctiletá začala zpívat v death metalové „mlátičce“ Asmodina. S nimi v létech 1992 – 96 natočila 3 dema -  Your Hidden Fear (1992), The Story Of The True Human Personality (2/1994) a Promo 1996 (1996), na kterém se objevila i skladba Pleasure Dance. V červnu 1997 vydala Asmodina 30 minutové album Inferno, které obsahovalo 7 hodně temných death metalových skladeb. Mezi jinými otvírák Forgotten Tears nebo šlapající Abuse. Na těchto kouscích se Angela představila coby zdatná a učenlivá žákyně svých velkých pěveckých vzorů Walkera a Schuldinera.

Po rozpadu Asmodiny zakládá Angela skupinu Mistress. Ti nahrají 3 dema. Mistress (1998), Worship the Temptress (1999), na kterém je i song Servants of War a Party In Hell (2000). O koncerty neměli Mistress nouzi, hráli však povětšinou pro hrstku black/death metalových nadšenců. Angela a spol nesnili o tom, že se stanou velkou kapelou. Jejích hudba byla spíše undergroundová a do mainstreamových rádií se hodila jako Jirka Paroubek do Playboye. Hráli extrémní hudbu, protože to byl jejích život, který nechtěli mít totožný s ostatními.

Kromě své práce a hraní v Mistress, psala ještě Angela pro on-line hudební magazín v sekci Rock & Metal. V roce 1999 si pro rozhovor pozvala Christophera Amotta ze švédské skupiny Arch Enemy. Ta zrovna jela své Burning Bridges Tour po Německu. A při této příležitosti předala Christopherovi demo s nahrávkou Mistress. Ten si nahrávku vzal a dokonce ji přehrál i ostatním klukům z kapely Arch Enemy v tourbuse. Nahrávka muzikanty hodně nadchla. Dokonce samotný Michael Amott, hlavní mozek Arch Enemy, prohlásil, že ta zpěvačka je kurevský dobrá. Když na podzim 2000 opustil Arch Enemy „otrávený“ zpěvák Johan Liiva, Michael neváhal a Angelu ihned pozval do Švédska na konkurz na post zpěváka. Krom ni se na konkurz přihlásilo dalších 10 hlasových „talentů“. Když ale začala prezentovat svůj growl Angela, bylo všem jasné, že Angela Gossow se stane zpěvačkou Arch Enemy.

Ještě na konci roku 2000 se pouští Arch Enemy do nahrávání alba Wages of Sin, které vychází 25. dubna 2001. Celou desku otvírá v baladickém tempu začínající, Enemy Within, která však postupně přechází do zběsilého blackového tempa. Text k této skladbě napsala Angela. Na bonusovém disku se mimo jiné objevil i cover Iron Maiden Aces High.

Na dalším albu z roku 2003 Anthems of Rebellion již dostává Angela o moc více prostoru pro svou lyriku. Je spoluautorkou takových našlapaných pecek jako Silent Wars, Dead Eyes See No Future nebo Exist to Exit. Arch Enemy se pomalu a jistě začínají stávat žádanou kapelou a o Angele se začíná mluvit v samých superlativech. Začíná se objevovat na titulcích různých světových hudebních časopisů, zajímají se o ni rocková rádia, vystupuje v pořadu Headbangers Ball na stanici MTV.

V červnu 2004 vyráží Arch Enemy na Japonské turné, kde si na 5 koncertech zahrají v Tokiu, Osace, Nagoyace a Fukuoce.

Další nosič vydávají Arch Enemy 26. července 2005 pod názvem Doomsday Machine. Alba se prodá jen v prvním týdnu na 12 000 kopií. Deska samotná dosáhne na 87. pozici hitparádového žebříčků. A tentokrát je již lyrika desky plně v režii Angely Gossow. Z pohledu Arch Enemy je však album jen „další“ v pořadí. Na desce jsou sice úderné palby jako Taking Back My Soul nebo nesmrtelná Nemesis, ale coby celek deska stagnuje. Svůj neblahý vliv na vše měly i rozepře mezi bratry Amottovými, což vyústilo v Christopherův odchod v červenci 2005. Na jeho post nastoupil na promo turné skvělý Gus G. (Firewind, Ozzy Osbourne) a po něm Fredrik Åkesson (Opeth, Tiamat, Talisman).

Ještě než se Arch Enemy opět zavřou do studia, aby natočili další album, objeví se Angela Gossow jako pěvecký host na albu Metal od kanadských technických thrasherů Annihilator po boku Danka Jonese. Svůj drsný growl předvede ve skladbě Couple Suicide.

24. září 2007 vydávají Arch Enemy album Rise of the Tyrant. Do skupiny se navrací odejivší Christopher a na desce je to ihned znát. Nabroušený, šlapající, ďábelský thrash/black, spojený s brutálním Angeliným vokálem. To vše je možno slyšet např. ve skladbách The Last Enemy, Rise of the Tyrant, The Day You Died. Deska samotná zaboduje na 18. pozici albové hitparády ve Finsku a na 20. pozici ve Švédsku.

Na rok 2008 nachystají Arch Enemy vydání koncertního DVD+CD nosiče Tyrants of the Rising Sun, který byl nahrát u příležitosti Japonské mise v březnu 2008. V září 2009 pak vychází album The Root of All Evil, na němž je kolekce skladeb s prvních tři alb Arch Enemy, když ve skupině ještě pěl Johan Liiva, ale toto „nové“ album kompletně přezpívala Angela Gossow. Součásti alba jsou i letité Beast of Man či Bridge of Destiny, obě z kultovního eLPíčka Stigmata.

V červnu 2008 se Angela objeví jako host na desce Slaves For Life izraelských progress-folk metalových Amaseffer. Svůj growled předvede v jedenáctiminutové kompozici Midian.

Jako host se taky objeví na albu Pentagramnation losangelských death metalistů Rise nebo polských technických deatherů Něver. Zde si pořádně „zagrglá“ ve skladbě Questions Within.

Na přelomu roku 2010/11 se Arch Enemy opět zavírají do Sweet Spot Studia, aby zde natočili své nové dílko Khaos Legions. To vychází 30. května 2011. Na Japonském albovém žebříčků se toto album umístí dokonce na 3. příčce. Ve Finsku je 9. a  ve Státech na 78. pozici, což na zdejší hodně proamerický trh není vůbec špatné. Angela se zde opět předvede jako něžná krotitelka brutálních metalových riffů. Ať už je to ve skladbě Yesterday Is Dead and Gone, No Gods, No Masters nebo Bloodstained Cross. Dobře šlapající rytmika okořeněná nabroušenými kytarami umocňuje pocit drsných severských Vikingů, dobývajících Ameriku ještě před Kolumbem. Kdo u tohoto alba usíná, tak je buď úplně hluchý anebo sjetý jak kolumbijský zemědělec.

Prozatím je to vše, co tato čerstvá sedmatřicátnice na poli metalovém předvedla. Konec to ale určitě ještě není. Angela se aktivně zajímá o světové dění a otevřeně bojuje proti diskriminaci žen ve společnosti. A hudba ji v tom hodně pomáhá.

Další odkazy:

Interaktivní encyklopedie rocku