Adrian Vandenberg – kytarový gentleman ze země tulipánů.

Padesát sedm let dnes slaví kytarista, pianista, hudební skladatel a malíř Adje van den Berg. Jeho jméno vešlo v širší hudební podvědomí v polovině 80-tých let, kdy naskočil do hudebního vlaku jménem Whitesnake.

Adrian Vandenberg se narodil v Den Haagu v Nizozemí. Jeho ranné hudební začátky jsou spojeny s kytarovými velikány šedesátých a sedmdesátých let. Jeho vzory byli Jimi Hendrix, Jeff Beck, Eric Clapton, Jan Akkerman (ex-Focus), později Eddie Van Halen nebo Ritchie Blackmore. Kromě kytary se v mládí zajímá o klasiku, chodí do umělecké školy, kde bere hodiny na klavír.

První kapelou, kterou i sám založil, byli Mother of Pearl. Skupina hraje kromě svých vlastních skladeb, hlavně osvědčené standardy od Creem nebo Mountain. Postupem let se stává vyhlášeným nizozemským kytaristou, jehož kytarový um je možno slyšet na více než pětadvaceti albech. Ale svou vůbec první nahrávku nahrává Adrian v roce 1973 se skupinou Darling. Jednalo se o skladbu Guitar Man. O rok později vyjíždí na turné po Německu se skupinou Pointer Sister. Hudba ale není jeho hlavní zaměstnání. Pracuje v reklamní agentuře jako umělecký designer na volné noze. Po večerech a nocích se pak věnuje hudbě.

V roce 1977 se stává členem právě se rozjíždějící kapely Teaser, se kterou natočí v roce 1978 i jediné album Teaser. Desku otvírá nepříliš zajímavá skladba What You Need Is Love. Pro tvůrčí neshody Vandenberg Teaser opouští. Na začátku roku 1980 pak dostává velice zajímavou nabídku z řad Thin Lizzy, aby nahradil kytaristu Snowa Whita. Adrian proto odjíždí na nějaký čas do Británie, kde se zúčastní zkoušek s těmito ostřílenými rockery. Bohužel, pro obrovské osobní neshody, k hudebnímu sňatku nedojde.

Za roky hraní složil Adrian nespočet skladeb, které ukládal do svého hudebního šuplíku. A právě nyní přichází čas na vysypání jeho obsahu na stůl. K realizaci svých hudebních nápadů potřebuje ale spoluhráče. A tak Adrian zakládá skupinu Vandenberg. Jeho spoluhráči se stanou Jose Zoomer, s kterým hrál už před léty v bandu Mother of Pearl, za mikrofon se postaví Bert Heerink a baskytary se chopí Dick Kemper z holanské skupiny Turbo. V této sestavě vydá skupina 3 alba. V roce 1982 je to album Vandenberg, na kterém zaujme skladba Wait. Ale především baladická Burning Heart, která se stala nejhranější skladbou z tohoto debutu v Americe. Kapela vyjíždí na evropské turné, kde předskakuje Michaelu Schenkerovi a jeho bandu. Na americkém turné si zahrají samostatně, což bylo na novou kapelu dost nezvyklé. Ale úspěch debutu zajišťoval slušnou diváckou návštěvnost.

Druhá deska, nazvaná Heading For A Storm, vychází v následujícím roce. Album obsahuje i hit Friday Night. Obálku LP desky si namaloval sám Adrian Vandenberg. Skupina vyjíždí i na turné po Státech jako předskokani slavných Kiss. Následné tour po Japonsku absolvují Vandenberg už samostatně.

Poslední řadovka v podání bandu Vandenberg vychází v roce 1985 a dostává název Alibi. eLPíčko otvírá poprocková All The Way. Album jako celek působí dost roztříštěným dojmem. Nedosahuje ani zdaleka úspěchu předešlých počinů. A tak koncem roku zklamaný Adrian Vandenberg skupinu rozpouští.

Hudby se však nevzdá na dlouho. V roce 1986 se připojuje k hardrockové legendě Whitesnake. Nejprve jako koncertní kytarista a po odchodu Johna Sykese plnohodnotný člen skupiny. Jeho kytarovým druhem se stane Vivian Campbell, který přišel do Whitesnake se skupiny Dio. Ale ani ve Whitesnake Campbell dlouho nevydrží. V roce 1989 jej nahradí Steve Vai, který ukončil angažmá u egoistického Davida Lee Rotha (Van Halen).

Adrian Vandenberg se stane ve Whitesnake hlavním skladatelským mozkem. Jeho poprockový rukopis s AOR nádechem je možno slyšet již na albu Slip of the Tongue (1989). A tak z jeho hlavy vyšly takové skvosty jako The Deeper the Love, Now You´re Gone a Slip of the Tongue. Adrian však trpí zánětem nervů v rukou, což mu neumožňuje hrát na kytaru. Proto musí jeho kytarové party nahrávat Steve Vai.

Ve skupině Whitesnake to však vře. Coverdale se na čas spojí s Jimmym Pagem, aby s nim natočil jediné album a svou domovskou kapelu dává na čas k ledu. A Vandenberg se svými spoluhráči taky nezahálí. Zakládají poprockovou skupinu Manic Eden, s kterou vydají jedno stejnojmenné album, které vychází 24. března 1994. Na albu se objeví i baladická Ride the Storm. A zaujme určitě i další pomalejší skladba Do Angel Die. Zůstane však jen u tohoto jednoho počinu.

K znovu obnovení činnosti Whitesnake dochází před vydáním alba Restless Heart v roce 1997. K nějakému koncertnímu záchvěvu ještě sice došlo v roce 1994, ale tato sestava má jepičí život. Nová deska obsahuje mimo jiné skladby Restless Heart, Too Many Tears nebo Don't Fade Away. A opět je zde cítit Vandenbergův skladatelský rukopis. Uzdravený Adrian už je schopen nahrát i kytarové párty na tomto albu.

Ještě v témže roce koncertuje Coverdale společně s Vandenbergem unplugged v Tokiu na koncertě v komorním prostředí a celý tento koncert je zaznamenán na DVD nosiči, který vychází pod názvem Starkers in Tokyo. Duo zde kromě hitů Here I Go Again a Is This Love zahraje i párplovku Soldier of Fortune.

Na konci roku 1997 ukončí Coverdale opět činnost skupiny Whitesnake. Vandenberg se začíná věnovat plně malování a hudbu na čas pověsí na hřebík. V hraní mu mimo jiné brání poškozený ramenní nerv. 15. června 2008 si jako host zahraje se znovu obnovenými Whitesnake na festivalu v Nijmegenu závěrečnou skladbu Here I Go Again. Coverdale sice Adriana přemlouval k zahrání další, ale vážný zdravotní stav mu větší zátěž nedovoloval.

Ale podle nejnovějších informací pracuje Adrian Vandenberg na novém albu, které by mělo vyjít ještě v tomto roce.

Takže se je na co těšit, a pokud vydrží i zdraví čeká hudební svět zajímavý comeback na koncertní pódia.