Romská integrace – prozatím jen kecy a spousta peněz!

Nedávno nám ministr-neministr pro lidská práva a rovné příležitosti Jiří Dienstbier předložil „Strategii romské integrace do roku 2020“.

Nemám nic proti romské integraci, jelikož je potřeba tuto problematiku již konečně vyřešit a to ku prospěchu nejen Romů, ale také celé naší společnosti jako celku. Zatím se totiž popsalo jen spousty papíru a z úst politiků zaznělo na toto téma pouze mnoho slov. Tato problematika se řeší několik let a stála nás všechny již několik stovek milionů korun. Místo toho, aby se stav lepšil, tak se pouze horší, jelikož se kolem toho pouze jen kecá a pumpují se peníze do různých příspěvkových organizací, nadací, svazů a sdružení zabývající se romskou integrací, kterých je podle nejnovějšího zjištění již 139. No a jaké bylo pro mě překvapení po prostudování nové strategie ministra-neministra? Věřte, že panu Dienstbierovi je to málo a má v plánu kapacitu neziskových organizací ještě navyšovat, viz část vybraného textu z jeho strategie: Zvýšení kapacity neziskových organizací umožní přímou účast Romů v procesech, které se týkají romské integrace. Podpora může navazovat na zkušenosti z tzv. Global Grantů, které byly cílené na posílení kapacit neziskových organizací.

Celé je to do nebe volající a to zvláště proto, že ani nikdo neví, na kolik přesně nás tyto neziskové organizace zabývající se integrací přijdou a dokonce se o tom v nové strategii píše: Zpráva o situaci romské menšiny sleduje každoročně finanční prostředky, které jsou věnovány na romskou integraci převážně formou dotací, a které spadají do kategorie b) a d). Tyto prostředky se pohybují řádově v částce kolem 100 mil. Kč ročně, realizace Romské strategie 2020 předpokládá jejich mírné posílení, řádově o 15 mil Kč. Jde zejména o podporu lidských kapacit a dotačních titulů. Finanční prostředky, které jsou vynakládány na podporu integrace romské menšiny jako součást obecných politik podpory zaměstnanosti a boje proti nezaměstnanosti, podpory bydlení či prevence kriminality (kategorie a) jsou řádově mnohem vyšší. Jejich vyčíslení je však obtížné; není možné určit, kolik prostředků bylo použito právě pro příslušníky romské menšiny.

To ale není všechno, jelikož mnohem větší částky dostávají neziskové organizace na romskou integraci z fondů a grantů Evropské unie a tam ty částky lezou do miliard. Je to neskutečný byznys, o kterém nemáme ani ponětí a nejsmutnějším na tom je, že na integraci jako takové to vůbec není vidět. Vzhledem k tomu, že ani nikdo neví, jak všechny ty neziskové organizace hospodaří a hlavně co pro integraci udělaly, bylo by na místě počet těchto organizací řádně zredukovat a veškerou jejich činnost a hospodaření přísně kontrolovat.

Další otázkou této problematiky je státní politika zaměstnanosti. Je spočítáno, že při dnešním minimálním platu v rodině se dvěma dětmi se ani jednomu z rodičů nevyplatí pracovat, jelikož na všech sociálních dávkách a příspěvcích v hmotné nouzi dostanou skoro stejnou částku, jako kdyby pracovali. Proto je potřeba, aby ti, kteří pobírají sociální dávky, byli pro jejich pobírání dostatečně motivováni a to hlavně v přístupu a výchově dětí, jelikož od dětí je potřeba začít. Děti se musí naučit základním hygienickým zvyklostem, musí procházet pravidelnými zdravotními prohlídkami a musí pravidelně navštěvovat školu bez neomluvených hodin, aby byly vzdělané a do budoucna uspěly na trhu práce a byly tak následně vzorem pro své vlastní děti. Pokud se v tomto ohledu takto budou rodiče starat o své děti, budou mít nárok na sociální dávky. V opačném případě by je měli několikanásobně snížené. Bez motivace to do budoucna nepůjde, jelikož za posledních několik desítek let zaznamenáváme obrovský nárůst romské populace ve společnosti a pokud se s tím nezačne co nejrychleji něco dělat, nebude mít brzy ekonomicky aktivní obyvatelstvo sílu utáhnout finančně republiku, což může vést k sociálním nepokojům.