Nicholas Winton – více než skromný hrdina!

Příběh Nicholase Wintona, který v pondělí oslavil ve své rodné Británii, ucti hodné 105. narozeniny je pro většinu z nás, kteří jsme tu hrůzu nezažili nedoceněný čin.

Tento skromný hrdina, jak ho nazývají některá média, přijel jako mladý makléř do Československa v roce 1938 výměnou za dovolenou ve švýcarských Alpách, kam si chtěl jet původně zalyžovat, aby pomohl s organizováním evakuace židovských dětí do Velké Británie a to proto, že si uvědomoval hrozícího pro Židy smrtelného nebezpečí ze strany rozpínajícího se nacistického Německa. Obstarával formality potřebné k jejich přepravě a některé doklady dokonce falšoval. Před jistou smrtí ve vyhlazovacích táborech tak zachránil do začátku války 669 dětí. Když se vrátil do Británie, tak se o těchto zásluhách nikde nezmiňoval a veřejnost o nich dlouho nevěděla. Vše vyplynulo až po letech, když jeho manželka objevila dokumentaci, kterou tehdy pořizoval, takže se do širšího vědomí dostaly až koncem 80. let. „Jen jsem viděl, k čemu se schyluje, a udělal, co jsem mohl, abych pomohl,“ říká sir Winton.

Nevím, zda by se dnes v naší globální společnosti našel někdo podobný, který by takovéto své činy nepojímal jako výjimečné. Co ale vím zcela určitě je to, že by si sir Winton zasloužil za svůj čin víc než Řád Bílého lva, který se mu rozhodl udělit u příležitosti jeho narozenin prezident republiky Miloš Zeman.

Je zvláštní, že se takto výjimečný člověk nestal již dávno laureátem Nobelovy ceny míru. Byl na ní pouze třikrát nominován a to v letech 2008, 2011 a naposledy v roce 2013. Když už jí dostávají většinou politické celebrity, prezidenti a někdy dokonce navzdory tomu, že mají na rukou krev, tak proč ne sir Winton? Asi proto, že by se mezi takovými celebritami moc vyjímal a svým činem je mnohonásobně převyšoval!

K tomuto příběhu je potřeba se stále vracet a to nejen proto, že je mimořádně silný a dojemný, ale hlavně proto, že je nepříjemně aktuální, jelikož se v Evropě a na jejích hranicích probouzí fašismus, neonacismus, agresivní nacionalismus i rasismus! Musíme si to včas uvědomit a udělat vše pro to, aby se takovýto příběh již nikdy nemusel opakovat!

Závěrem mi nezbývá než s radostí siru Wintonovi popřát k jeho 105. narozeninám hodně zdraví, štěstí a spokojenosti a být přesvědčen o tom, že právě dožití se ve zdraví tak vysokého věku je pro něho tím pravým oceněním za to, co jako mladý muž v bývalém Československu více než skromně dokázal!