Konec Evropské unie předpovídá už i paní Angela.

Už i tato dáma moc dobře ví, že pokud se Evropská unie bude i nadále ubírat stejným směrem, jako doposud, bude s Evropou zle. Jak to ale přiznat na plná ústa, aby nebyla brána za jednoho ze strůjců tohoto krachu?

Toť otázka do pranice. Zatím si k tomu paní Merkelová dovolila říci jen: „Pokud euro zkrachuje, zkrachuje i celá Evropa. Pro naše vzájemné porozumění je bytostně nutné, abychom na jedné straně byli vzájemně solidární, na druhé straně ale, aby každý přinesl svůj vlastní příspěvek k řešení problémů. Solidarita a vlastní odpovědnost jsou dvě strany téže mince.“ Toto její naznačování vypovídá o tom, že se mílovými kroky blíží něco, co všichni multi-kulti politici už dávno vědí, ale budou se ze všech sil snažit, aby k tomu nedošlo. Tím alibistickým naznačováním je také jasně řečeno, že až k tomu dojde, bude potřeba to na někoho svést a to hlavně proto, aby měli nějakou výmluvu pro své loutkovodiče z nadnárodních společností. Přiznat totiž svou vlastní chybu se už dávno nenosí, a proto je nutné si pomaličku dělat alibi.

Konec Evropské unie v takovéto podobě se mílovými kroky blíží a čím dříve se to stane, tím to v budoucnu bude pro všechny zúčastněné méně bolestivé. Myšlenka společné Evropy už dávno není tou ideou, co bývala (jestli vůbec někdy byla), nýbrž snůškou a pavučinou byrokratických nařízení ve prospěch nadnárodních společností na úkor nás obyčejných občanů.

Jsem přesvědčen, že to nebude dlouho trvat a jak je teď velice důležité téma o vyřešení otázky s nelegálními imigranty, po kterém skáčou postupně všechny partaje, (které to mimochodem ještě před nedávnem kritizovaly a tlachaly něco o xenofobii a rasismu) jako slepice po flusu, bude v nedaleké budoucnosti stejně silným politickým tématem vystoupení z Evropské unie, na kterém se budou opět všichni politici přiživovat. Prozatím se tomu sobotkovci, babišovci a bělobrádkovci v Poslanecké sněmovně nahlas smějí na plná ústa, ale jsem si jist, že jim brzy sklapne.