Dítě jako živý štít, jak ohavné.

Jedna ze tří syrských rodin, která dostala v České republice azyl, aby se jejich nemocné dítě mohlo léčit v pražské motolské nemocnici, odešla do Německa. Pokračovala tam záhy po svém říjnovém příletu.

Když jsem si tuto informaci, kterou ČTK potvrdil ředitel Fakultní nemocnice Motol Miloslav Ludvík, přečetl, nevěřil jsem vlastním očím. Rodina totiž přiletěla do ČR z jordánského uprchlického tábora v Zatárí v polovině října v rámci programu MEDEVAC (program, který je primárně určen pro vážně nemocné děti z válkou postižených oblastí), jelikož jejich dítě vytipovali čeští lékaři a mělo být u něj provedeno několik poměrně zásadních zákroků po vážném zranění. Na životě sice dítě ohroženo nebylo, ale plánované zákroky měly jeho zdravotní stav výrazně vylepšit. Rodina však neměla o léčení dítěte v České republice zájem a ihned co mohla, odjela beze slova vysvětlení do Německa, kde podle informací ředitele motolské nemocnice žije ve stanu.

Na tomto ohavném chování je vidět, kdo opravdu tito lidé jsou a co je jejich cílem. V honbě za lepším ekonomickým životem jsou ochotni mít své děcko (krev jejich krve) pouze jako živý štít a využívají jakoukoli možnost na přiblížení se co nejblíže k německým hranicím. Vyměnit možnost bezplatného léčení dítěte za život ve stanu může jen neskutečný cynik.

Samozřejmě jim v tomto cynickém chování napomáhá velice štědrá sociální politika Německa a „slavné“ prohlášení paní Angely, že Německo nevyhostí žádného občana (tedy imigranta) ze Sýrie. I když má ale tato východoněmecká svazačka v tomto případě velké máslo na hlavě, vyčůranost a obrovská bezohlednost syrských rodičů to v žádném případě neomlouvá a jejich chování je neskutečná ohavnost.