Jsem hrdý na svou zemi, ale když vidím, jak se někteří nejvyšší státní činitelé České republiky chovají na veřejnosti a co dokáží vypustit z úst, stydím se za ně.
Začalo to 4. dubna 2011 během státní návštěvy v Chile, kde si na tiskové konferenci v přímém přenosu v té době ještě prezident Václav Klaus s úsměvem jemu vlastním přemístil protokolární pero z pouzdra na stole do kapsy svého saka.
Pokračovalo to 9. května minulého roku, kdy současný prezident Miloš Zeman, jako jeden ze sedmi klíčníků při odemykání vstupních dveří v kapli sv. Václava, kde jsou uloženy korunovační klenoty, překvapil celý národ tím, jak bojuje s virózou.
No, a aby toho nebylo málo, tak si v pátek 6. prosince minulého roku pustil ústa na špacír bývalý premiér Jiří Rusnok společně s bývalým ministrem obrany Vlastimilem Pickem a bývalým ministrem financí Janem Fischerem u příležitosti hrozby cesty do Jihoafrické republiky na pohřeb nositele Nobelovy ceny za mír z roku 1993 a bojovníka proti apartheidu Nelsona Mandely. Moc dobře jsme slyšeli, nebo jsme si přečetli v tisku, o čem se při nevypnutých mikrofonech v přestávce mezi jednáními ve sněmovně bavili.
Všechny tyto incidenty nám dělají ostudu a nejhorší je to, že jsme si minimálně pana Zemana vybrali pro zastupování státu sami. Vybírejme v budoucnu pro své zastupování takové politiky, abychom se za ně nemuseli stydět. Používejme více rozum a větší odpovědnost!
