Tajné zbraně 20. století (1. část)

Pokud byste, ve své době, znali tyto informace, pravděpodobně by Vás čekal trest smrti nebo dlouholeté vězení za špionáž. Tehdy se totiž jednalo o přísně utajované zbrojní projekty na jejichž vývoj a výrobu byly vynaloženy obrovské finanční prostředky. Pokusme se poodhalit roušku tajemna a vstoupit do světa racionálního výzkumu i šílených vědeckých teorií.

Tento článek je prvním dílem ze série, ve které  se Vám, v krátkosti, budu snažit zprostředkovat nejzajímavější a nejkurióznější zbrojní projekty minulého století.

Mobilní jaderná elektrárna TES-3 (SSSR)

Mobilní jaderná elektrárna TES-3, v ruštině označovaná jako транспортабельная атомная электростанция ТЭС-3, měla sloužit jako výkonný zdroj elektrické energie pro vojenské operace v nehostinných oblastech (např. v Arktidě). V letech 1961 - 1963 byly postaveny dva komplety TES-3. Elektrárna TES-3 měla vodou chlazený varný reaktor (průtok 1000 m3 / hod), o výkonu 1,5 MWe (8,8 MWt). Palivové články měly životnost 250 dní při plném výkonu. Celý komplet elektrárny se převážel na čtyřech upravených pásových podvozcích tanků T-10, které dohromady vážily přes 210 tun.

Dvě vozidla s řídícími prvky reaktoru (vlevo) a vozidlo s reaktorem (vpravo) kompletu TES-3.

406 mm samohybná houfnice 2A3 Kondensator 2P (SSSR)

406 mm samohybná houfnice 2A3 Kondensator 2P, v ruštině označovaná jako самоходная 406-мм пушка СМ-54 (2А3) Конденсатор, zůstává jednou z nejmohutnějších mobilních dělostřeleckých zbraní všech dob. Tento obrovský kolos byl zaveden do výzbroje v roce 1957 a jeho hlavním úkolem bylo  ničit nepřátelské cíle jadernou municí. Za svou obrovskou ráži vděčil zejména tomu, že sovětští vědci nebyli  v té době schopni dostatečně miniaturizovat jadernou dělostřeleckou munici. Jaderná střela o hmotnosti 570 kg mohla být vypálena na maximální vzdálenost 25,6 km. Osádku Kondenstoru tvořilo 7 mužů a jeho váha byla úctyhodných 64 tun.

Gigantická monstra v Moskvě, před přehlídkou na Rudém náměstí, v roce 1957.

120 mm / 155 mm jaderný bezzákluzový kanón M28 / M29 Davy Crockett (USA)

Jaderný bezzákluzový kanón M28 / M29 Davy Crockett, vyráběný v letech 1956 - 1963, byl pravděpodobně jednou z nejbizarnějších zbraní období Studené války. Byl přepravován na lehkých terénních a nákladních automobilech nebo obrněných transportérech. Mohl vystřelit jadernou střelu M388, o mohutnosti výbuchu 10 - 20 tun (jaderné výbuchy se udávají v ekvivalentu tun TNT), do maximální vzdálenosti přibližně 2 (lehká verze M28) - 4 km (těžká verze M29). Zásadním problémem ovšem bylo, že pro osádku kanónu by se jednalo prakticky o sebevražedný úkol, neboť by byla sama zasažena některým z účinků jaderného výbuchu.

Systém Davy Crockett při vojskových zkouškách počátkem 60. let 20. století.

Pokračování příště...

Další díly seriálu naleznete zde: 

Tajné zbraně 20. století (2. část)

Tajné zbraně 20. století (3. část)

Tajné zbraně 20. století (4. část)

Tajné zbraně 20. století (závěrečná část)