To datum na nás zíra ze všech stran. 21.12.2012. Konec světa podle mayského kalendáře. Nepatřím k bezbřehým optimistům, ale na 99,999999% jsem přesvědčen, žen následující pátek bude pro planetu Země den jako každý jiný.
Přesto si myslím, že jednou ke konci tohoto světa skutečně dojde. Může to být za několik milard let, stejně jako mnohem dříve. Šanci ovlivnit to máme mizivou.
Vesmír prochází neustálým vývojem a pro naší planetu panují v posledních milionech let podmínky vhodné pro život ve formě jakou známe. To se pochopitelně může změnit. Rychle a bez varování. Život na Zemi mohou ovlinit jevy vzdálené i blízké, stejně jako srážka s nějakým vesmírným tělesem. Astronomové sice bedlivě střeží hlubiny vesmíru, sami však přiznávají, že registrují jen zlomek potenciálně nebezpečných objektů.
Nemusí nás nutně zdrtit srážka s planetkou, kometou, meteoritem. S lidským pokolením si může hravě poradit třeba jen z vesmíru importovaná bakterie sotva rozlišitelná těmi nejvýkonějšími mikroskopy. Samostatnou kapitolou je pak případná invaze nepřátelsky naladěných mimozemských bytostí. Nejsem milovník sci-fi, ale přijde mi bláhové myslet si, že Země je jediným místem ve vesmíru, kde je život...
Také Země sama prochází neustálým vývojem, geologickým, atmosferickým... Současná podoba planety není zcela jistě definitivní. V jisté míře, podle mého názoru ale nikoli v klíčové, k tomu přispíváme svým "ekologickým" chováním i my, lidé. Nebezpeční jsme si také tu více, tu méně skrývanou bojechtivostí, která provází dějiny lidstva od počátku. Současné zbrojní arzenály by ke samozničení Země stačily spolehlivě.
Strach a panika před následujícím pátkem nejsou rozhodně na místě. Ovšem pokora neuškodí. Měli bychom být všichni vděční za to, že se můžeme podílet na zázraku jménem ŽIVOT. I když pro některé z nás jde o život zdánlivě i reálně nelehký.
