Svobodu Tibetu? Nepochybně!

 „Tibet je integrální součástí Číny.“ Tato větička v minulých dnech nezazněla pouze z úst exponentnů čínské vlády, ale jejím autorem byl i vůdce ČSSD Jiří Paroubek. A aby bylo jasno, že nemá na mysli jen bezmála šedesátiletou okupaci tibetské náhorní plošiny rudou velmocí, dodal: „Pokud vím, bylo tomu tak už v roce 1710.“

Jak typické pro lídra největší opoziční strany: se suverenitou hodnou Všeználka vyřkl SVOU pravdu, veškeré historické souvisosti však bez výčitek pominul.

Historie Tibetu sahá hluboko do doby před Kristem a zdaleka není spojena jen s érou budhismu. První historicky doložený král Digum Cänpo vládl v Tibetu ve 2. století před n. l.

O dlouhých 800 let později poslal král Songcän Gampo několik učenců do Indie, aby se naučili sanskrtu. Po návratu pak jeden z nich, zvaný Thönmi Sambhóta, použil své znalosti k vytvoření tibetského písma a přeložil knihu budhistických textů Ňänpo Sangwa. Tak se Tibet poprvé setkal s tímto učením.

A zhruba v té době vypukl první výraznější válečný konflikt s Číňany, kteří dostali zálusk na tibetské území. Mírových jednání se Tibeťané dočkali až o sto let později za vlády krále Thisong Decäna, který byl také velký patron buddhismu. Nejdříve král poslal vojsko na hlavní město Číny Čchang-an, které porazilo čínskou armádu a donutilo k útěku z Čchang-anu i čínského císaře Tchaj-cunga. Mírová jednání mezi Tibetem a Čínou začala v roce 783 a upravila především hranice v severovýchodním Tibetu u jezera Kökönur.

Z dnešního pohledu je docela zajímavý text další mírové smlouvy, kterou uzavřeli Tibeťané a Číňané v letech 821-822.

Přeloženo z nápisu na západní straně kamenné stély ve Lhase.

Velký vládce Tibetu a velký čínský císař, které spojuje vztah synovce a strýce, podepsali významnou dohodu o spojenectví mezi svými národy. Nebesa i všichni lidé o ní vědí a mohou vydat své svědectví, proto nemůže být nikdy změněna. Znění dohody bylo vytesáno do této stély a uchováno tak pro další generace.

Jeho Výsost král Thisong Decän a čínský vládce Wen Wu Siao-te Wang-ti, synovec a strýc, se ve své nekonečné moudrosti snaží zabránit všemu, co by mohlo ohrozit blahobyt jejich říší a projevují proto svou blahovůli nestranně vůči všem. S touhou zabezpečit svým národům mír a rozvoj, shodli se na nezbytnosti trvalého dobra. Tato dohoda je plodem jejich úsilí o obnovení dávného přátelství, vzájemné úcty a dobrých sousedských vztahů.

Žádný prach ani kouř už nebude spatřen mezi jejich dvěmi zeměmi. Nebude náhlých přepadení a samo slovo nepřítel už nikdy nikdo nevysloví. Ani stráže na hranicích už nepocítí strach ani úzkost a budou se v klidu těšit ze své půdy a ze svých domovů. Věhlas této dohody dosáhne všech míst,na která svítí slunce a měsíc.

Tato důležitá dohoda stojí u zrodu nové epochy, kdy Tibeťané budou šťastni ve svém Tibetu a Číňané ve své Číně. Za svědky dohody byly přizvány Tři klenoty, Slunce a Měsíc, hvězdy a planety, dohoda tedy nemůže být nikdy změněna. Přísaha byla pronesena posvátnými slovy, byly předloženy zvířecí obětiny a dohoda byla podepsána. Poruší-li některá ze stran dohodu, nebude jakákoli odveta strany druhé považována za nedržení smlouvy.

Vládcové Číny a Tibetu a jejich ministři složili předepsanou přísahu a znění dohody bylo v úplnosti sepsáno. Vládcové otiskli své pečeti a zplnomocnění ministři připojili své podpisy. Opisy dohody byly uloženy v archívech obou stran.

Tibet a Čína budou respektovat současnou hranici. Všechna území na východ od ní náleží Velké Číně, Všechna území na východ od ní patří velké Tibetské říši. Žádná ze stran nerozpoutá válku a nebude zabírat cizí území. Kdokoli zavdá důvod k podezření bude zatčen, vyšetřován a vypovězen zpět do své vlasti.

Nyní, když jsou obě země spojenci, je nezbytné aby byli znovu vysíláni poslové s depešemi o přátelských a harmonických vztazích mezi synovcem a strýcem. V souladu se starými zvyklostmi bude výměna koní prováděna u pohraničního průsmyku Čchiang-čchun a Číňané uvítají tibetské vyslance u hraniční pevnosti Suej-jung a poskytnou jim vše potřebné pro další cestu. Tibeťané uvítají čínské vyslance v Čching-šuej. Obě strany si budou vzájemně projevovat úctu ve shodě s přátelskými vztahy mezi synovcem a strýcem.

Zajímavé že?

Když Číňané zjistili, že ovládnutí tibetské náhorní plošiny nebude patrně tak jednoduché, jak předpokládali, jejich taktika se změnila. Využili rostoucí napětí mezi některými kmeny a i „díky“ nim se Tibet v roce 842 po vraždě krále Langdarmy rozpadl hned na několik států. Číňanům se přesto v následujících letech nepodařilo svůj vliv natolik vystupňovat, aby území Tibetu ovládli.

A TAK PŘICHÁZÍ DŮLEŽITÝ ROK 1247, kdy dochází ke spojení tibetských území s Mongolskou říší, která poskytuje Tibetu vojenskou ochranu a Tibet je pro Mongolsko duchovním a náboženským centrem. Dochází k propojení vládnoucí tibetské školy Sakja s mongolských chánem. A v roce 1261 je Tibet znovu sjednocen a hlava školy Sakja se stává novým králem.

Mongolská přítomnost v Tibetu sice pokračovala, ale fakticky byl tento stát nezávislý. A to bez ohledu na to, že se zde střídaly vlády světstké a teokratické. A to až do začátku 18. století, kdy dochází k další Čínské snaze ovládnout Tibet. Ta vrcholí v roce 1720 dobytím Lhasy a vyhnáním mongolských vojsk.

Jenže ani v následujících desetiletích to neměli Číňané lehké. Kromě domácího odporu museli čelit invazím Nepálců (ta byla  roce 1856 úspěšná) a později i Britů. Číňané obsadili Tibet ještě v roce 1910 a dokonce vyhnali tehdejšího Dalajlámu do Indie. Jenže s přispěním světových mocností je Tibet v roce 1913 opět svobodný a nezávislý.

Číňané se sice v roce 1918 snaží o násilný návrat, ale Tibeťané s přispěním Britů jejich útok odrazili. Další vpád následuje v roce 1950 a v roce 1951 vrcholí dobytím Lhasy. Tentokrát Tibeťanům už nikdo nepomohl... Začínají desetiletí čínské nadvlády...

Moc bych si přál, aby tím tibetská historie nekončila. I jen letmý pohled do minulosti ukazuje, jak to s čínským právem na toto území je...

P.S. Čistě hypoteticky by mě zajímalo, co by říkal pan předseda Paroubek na to, kdyby dejme tomu rakouská vojska obsadila Česko nebo maďarská Slovensko. Vždyť země koruny české přece byly od roku 1526 integrální součástí Habsburské monachie :-)))