- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
To, že letošní výročí obou historických 17. listopadů (ten spojený s popravou Jana Opetala je už léta tak nějak upozaděn) připadá na sobotu, je už samo o sobě určitě důvodem k zakabonění mnoha tváří. Kabonění, spílání, nadávání bude vůbec zřejmě průvodním jevem letošních oslav i "oslav" výročí památných dnů.
V Praze i na dalších městech proběhne řada vzpomínkových aktů, shromaždění ba i demonstrací. Tu nejvěší zaštítí "apolitické" odbory, "nezávislý" ProAlt a řada dalších seskupení, které spojuje jediný programový bod: "Pryč s Nečasovou vládou."
Padnou silná slova, možná i facky. Konstruktivních a především racionálních návrhů jak tedy dál a jinak se nezávislý pozorovatel nejpíš nedočká. Snad jen volání po silné ruce (osobnosti), které zúčtuje se všemi nešvary doby. V minulosti však takové volání vždy předznamenávalo příchod nějakého druhu totality, ať už měla jakýkoli odstín,
Právo vyjít do ulic je nezpochybnitelné. Mohou tak učinit i Zadavadil a tisíce nepokojenců. Na rozdíl od roku 1989 dokonce bez rizika postihu. Díky existující demokracii. Demokracii, která přináší spoustu výhod, ale nikoli bezstarostný život. Přináš občas i nespravedlnost, křivdy, zlodějnu. Přesto nelze existemci svobodného prostoru a fungující demokracie zpochybňovat. Její neduhy jsou přímým odrazem rozmanitých charakterů lidí.
Šéf odborů Zavadil před časem prozradil, že se ztotožnuje s tímto názorem: "Raději budu zase stát frontu na banány, než před úřadem práce." Čili sdělení mezi řádky: "Za komoušů bylo líp." Jemu osobně nehrozí ani jedno z toho. Banánů jsou plné supermarkety a za svůj nemalý odborářský plat si jich může koupit třeba tunu. Jen té plné (umělé) zaměstnanosti se nedočká. Ta existuje jen v pohádkách a v tuhém socialismu. Bohužel.
V sobotu ráno zajdu jako každoročně na Národní třídu. Zapálím svíčku jako vzpomínku na ty, kteří pro svobodu a demokracii udělali maximum. Někdy naprosté maximum. Z úcty k Opletalovi, letcům z Anglie, odbojářům, vězňům kominusmu i těm, kteří nám pomohli se z rudé kazajky dostat. Aspoň na těch 23 let. Stálo to zato!
Další články autora |
Na cestě mateřstvím se potkáváme s různými výzvami. V případě výživy našich nejmenších představuje kojení ten nejlepší základ. Pokud však kojení...