Svíčky jako vzpomínka, spílání vládě, banány pro Zavadila

Polojasno, denní teploty okolo pěti stupňů nad nulou. Takové má panovat počasí v sobotu 17. listopadu. Není však vyloučeno, že místy bude pěkně horko či naopak někomu po těle hodně mrazivo. Vyloučit nelze ani výskyt srážek...

To, že letošní výročí obou historických 17. listopadů (ten spojený s popravou Jana Opetala je už léta tak nějak upozaděn) připadá na sobotu, je už samo o sobě určitě důvodem k zakabonění mnoha tváří. Kabonění, spílání, nadávání bude vůbec zřejmě průvodním jevem letošních oslav i "oslav" výročí památných dnů.

V Praze i na dalších městech proběhne řada vzpomínkových aktů, shromaždění ba i demonstrací. Tu nejvěší zaštítí "apolitické" odbory, "nezávislý" ProAlt a řada dalších seskupení, které spojuje jediný programový bod: "Pryč s Nečasovou vládou."

Padnou silná slova, možná i facky. Konstruktivních a především racionálních návrhů jak tedy dál a jinak se nezávislý pozorovatel nejpíš nedočká. Snad jen volání po silné ruce (osobnosti), které zúčtuje se všemi nešvary doby. V minulosti však takové volání vždy předznamenávalo příchod nějakého druhu totality, ať už měla jakýkoli odstín,

Právo vyjít do ulic je nezpochybnitelné. Mohou tak učinit i Zadavadil a tisíce nepokojenců. Na rozdíl od roku 1989 dokonce bez rizika postihu. Díky existující demokracii. Demokracii, která přináší spoustu výhod, ale nikoli bezstarostný život. Přináš občas i nespravedlnost, křivdy, zlodějnu. Přesto nelze existemci svobodného prostoru a fungující demokracie zpochybňovat. Její neduhy jsou přímým odrazem rozmanitých charakterů lidí.

Šéf odborů Zavadil před časem prozradil, že se ztotožnuje s tímto názorem: "Raději budu zase stát frontu na banány, než před úřadem práce." Čili sdělení mezi řádky: "Za komoušů bylo líp." Jemu osobně nehrozí ani jedno z toho. Banánů jsou plné supermarkety a za svůj nemalý odborářský plat si jich může koupit třeba tunu. Jen té plné (umělé) zaměstnanosti se nedočká. Ta existuje jen v pohádkách a v tuhém socialismu. Bohužel.

V sobotu ráno zajdu jako každoročně na Národní třídu. Zapálím svíčku jako vzpomínku na ty, kteří pro svobodu a demokracii udělali maximum. Někdy naprosté maximum. Z úcty k Opletalovi, letcům z Anglie, odbojářům, vězňům kominusmu i těm, kteří nám pomohli se z rudé kazajky dostat. Aspoň na těch 23 let. Stálo to zato!