Palachův týden, 21.srpen, 28. říjen a pak už 17. listopad. Takový je všeobecně známý sled pražských protirežimních vystoupení v roce 1989. Tak trochu ve stínu zůstává "generálka" na 17. listopad, která proběhla ve středu 15. listopadu.
Na severu Čech tou dobou probíhaly docela odvážné ekologické protesty, a také shromáždění, které se sešlo 15. listopadu před budou pražského Národního výboru na Náměstí primátora Vacka (dnes Mariánské náměstí) mělo oficiálně ekologický podtext.
Těžkou soudit, zda tehdy řečníci skutečně hovořili na ekologická témata, ozvučení totiž bylo nulové. Ale několika tisícícům lidí (oficální policejní zpráva tehdy hovořila o rovné tisícovce, ve skutečnosti jich bylo okolo 5 tisíc) to vadilo pramálo. Už po krátké chvíli se začala skadovat hesla známá z předchozích demonstrací. "Svobodu, svobodu!" "Lidská práva", ale také "Ať žije Havel", či "Charta, charta".
V okolních ulicích nechyběly připravené zásahové jednotky, ale dlouho byl klid. To se změnilo až v momentě, kdy se zrodil spontální nápad jít v průvodu před Karlův most na Malou Stranu a tam o sobě dát vědět před některými velvyslanectvými. Třeba před ambasádou Rumunska, ve kterém to tehdy vřelo.
Průvod skandující hesla prošel bez potíží až téměř na konec Karlova mostu, kde to ale začalo. Zásahová jednotka se vydala na zteč, část davu tlačila zpět na Staré Město, některé jedince si vytahovala z davu a odváděla je k antonům stojícím před hotelem U Pštrossů. Já byl tehdy ve skupině, které se podařilo seběhnout po schodech na Kampu, kam se za námi ovšem vydala i část těžkooděnců. Sehráli jsme s nimi hru na honěnou a bouchanou...
Dodnes se mi vybaví reakce zahraničních turistů, kteří se v té době v této lokalitě vyskytli (bylo jich samozřejmě řádově méně než dnes). Když se někdo vysmykl bouchacímu monstru, následoval potlesk. Když to schytal, pak se ozvalo hučení.
Ve vzduchu bylo cítit, že doba nazrává k něčemu velkému. Z lidí sálala euforie, ne strach. "Tak v pátek v půl čtvrtý na Albertově!" loučili jsme se tehdy.
