Proč u nás není umožněna eutanázie?

Každý je pánem svého života. Kdosi kdysi řekl, že "je každý pánem svého života, jejž může i zničit. Může-li toto právo uplatnit sám, jestliže zákon sebevraždu netrestá, proč by je nemohl provést i prostřednictvím jiného?"

Už kdysi jsem přemýšlel nad nemožností využít eutanázie, jako prostředku ukončení utrápeného bytí, v ČR. Je to podle mě velký problém, protože se mi jeví, že pozitiva povolení eutanázie převyšují nad negativy.

Nedávno jsem četl tento blog. Je to drsná výpověď chlapa, který je ve finálním stádiu rakoviny, a protože to jeho země dovoluje, odešel ze své vůle. Nutno dodat, že se navíc jednalo o chlapa velice důležitého, protože zásadním způsobem přispěl k rozvoji OSS.

Jen si to představte. Máte nevyléčitelnou nemoc, půl dne blijete ven svůj žaludek, druhého půl dne se klepete zimnicí, v noci se nevyspíte, protože máte nesnesitelné bolesti. Jsou i případy, kdy si lidé, kteří měli veliké bolesti skrz rakovinu a chemoterapie, večer napouští vanu s VELMI horkou vodou a normálně se v ní koupou, protože bolest z horké vody není tak úporná jako jejich standardní každodenní rakovinná bolest, a tak vlastně cítí úlevu.

Představte si ty týdny a měsíce standardního umírání starců v nemocnicích. Přiznejme si, kdo dneska vezme svou babičku, dědečka, prababičku, pradědečka, který/která umírá, na negativní revers z nemocnice domů a bude se o něj/o ni půl roku starat a dívat se na nesnesitelnou předsmrtní agonii střídanou prosbami o to, ať už to skončí.

Můžeme se bít v prsa a říkát: "Já bych to udělal!" Zlomek lidí by to udělal.

Takto se ti lidi budou trápit v nemocnici.

Kdysi kdosi řekl, že smrt není špatná, neboť, když je tu smrt, tak my tu už nejsme. A také kdosi kdysi řekl, že smrt není hrozná, smrt je v pohodě, ale umírání, to je hrozné.

Dlouhé umírání.

Je to strašné, ne kvůli sobě samému, nám v umírání život končí. Ale představte si, že jste upoutání na lůžko a půl roku umíráte. Co je na tom pozitivního? Co je na tom pozitivního pro Vaše okolí?

Je rozumné mít tu možnost dobrovolného odchodu ze světa, když už všechno ostatní selhalo a jak by řekl Tolkien: "Naděje už není v nedohlednu, naděje nás opustila." Už jen výměna nesnesitelných půlročních bolestí za pěkný odchod ve spánku, to musí stát za to!