Jak obr do pidimužíka mydlí, domnívaje se, že vyhraje atd. atd.....
To prý lidi na lidi jsou jako saně, člověk na člověka jako kat...
při pohledu do Sněmovny musíme naříkat.
Promiňte mé zatoulání se do známé bajky. Totiž to křestní jméno mi situaci evokovalo, ale trochu jinak. Ten David byl ve skutečnosti Goliáš Středočeského kraje, a ti kteří jsou na sebe jako saně, jsou poslanci různých stran. No a tím pidimužíkem jsou všichni, které onen David nemá Rath.
A koho nemá rád, nám předvedl v úterním činoherním studiu, kterému se všeobecně říká Sněmovna neboli dolní komora Parlamentu České republiky. Slzu jsem málem uronil při srdceryvném popisování úsilí hejtmana (dnes již bývalého), lidumila, řídit Středočeský kraj. Byl na to jistě sám.
Když přijížděl do Prahy s celou ekipou, mohl se cítit velmi významným hostem Hlavního města Praha. I dav před Sněmovnou čekal a uvnitř Sněmovny dokonce pultík s mikrofonem, který mu byl neomezenou dobu k dispozici, a to bez přerušení.
A všichni přítomní očekávali vodopád slov vyvracející veškerá navršená obvinění, ale nic úderného a důvěryhodného ke slyšení nebylo. Jen jakési obviňování ostatních, a tak mi připadal jako Mazánkův žalobník. Pěkně „užalovanej“ a - nic.
Někteří se příležitostně zviditelnili, Sněmovna se k vydání vyslovila kladně s výjimkou dvou, kteří zřejmě tušili, že by tam mohli stát s ním. Asi jsem vzal špatné přirovnání. V té bajce byl David za chytrého, ale to, čeho jsme byli svědky, nic chytrého ani nenaznačuje.
Celé divadlo končilo stejnou scénou, jako při udělování Oskarů, děkováním. Byl to zřejmě poslední pokus zapůsobit...
