Bál jsem se, že budu muset někdy vyřknout ono „zlatej Klaus“ a již je to tu.
Ano, jde o jeho nástupce v úřadu prezidenta, Miloše Zemana.
Tak popořadě.
Nic se neděje náhodně a on, jako bývalý komunista, inženýr a pracovník prognostického ústavu, to moc dobře věděl. Jeho politická hvězda zářila již od počátku nové éry naší republiky. Svým umem vybírat bonmoty v pravý čas publikované, svým šarmem a způsobem mluvy se stal známou osobností v politickém světě. Nikomu nevadily jeho občasné „virózy“, jen když se s ním mohl dostat ke korýtku. O peníze, i o ty přislíbené, nebyla nikdy nouze. Jeho touhu po větší moci podporovali kamarádíčkové, kteří se chtěli také na vlně politiky svézt.
Ke zlomu však došlo v roce 2003. To se 24. ledna volil prezident. Kandidáty tehdy byli: Václav Klaus, Jaroslava Moserová a Miloš Zeman.
Tehdy nikdo v prvním kole nedostal dostatečný počet hlasů. Pozoruhodný však byl velmi nízký počet hlasů pro Miloše Zemana, který navíc ještě před vyhlášením výsledků prvního kola Španělský sál zadem spěšně, jako spráskaný pes, opustil. Tento fakt byl velkým vítězstvím Vladimíra Špidly. Já to viděl v televizi a již pohled do Zemanových očí dal všem na srozuměnou, že to nevzdá. Po více kolech se nakonec stal prezidentem Václav Klaus.
Prognostik začal na odvetě pracovat. Všechny uchlácholil, že jde do politického důchodu. Ve straně, která sestávala z jeho příznivců, byl čestným předsedou. Ta volebními úspěchy také nehýřila, což bylo nepodstatné. Deset let, jako mstitel, pracoval na svém návratu. Vypracoval všechny varianty pomsty a jistě určil i pořadí. Jen ty, kteří ho tehdy nepodpořili, si nechává na konec. Je to „jeho“ ČSSD.
Aby nebyl odkázán na volbu Parlamentem, tiše podporoval ty, kteří mohli hlasovat pro přímou volbu prezidenta. Lukoil a „drobní“ sponzoři byli zárukou, že peníze nebudou problém. Také spojenci se v politice našli a Klaus, tedy moc chytrý Klaus, který již nemohl být volen, jako jediný, dobře znalý Zemanovy povahy, věděl, jak se „odměnit“ svým kritikům. Přece se říká, zlatý Klaus, ne? Ani Klaus nehodlal jen tak opustit politiku, takže výmysly očerňující protikandidáta v druhém kole volby, pomohl Zemanovi k vítězství v očekávání, že Miloš také nezůstane dlužen.
Tak byl zvolen. A ještě před uvedením do úřadu se chovala celá jeho rodina jako majitelé Hradu, jako malé děti. Což zaznamenali někteří nepolitici, kterým se dnes hanlivě říká pražská kavárna.
A po uvedení do úřadu to propuklo.
Zrušil jmenování velvyslanců již schváleného ministerstvem zahraničí, prohlásil, že ústavní zvyklosti nic neznamenají, a obklopil se vydíratelnými kývaly. Mluvčím je bývalý šéfredaktor Haló novin, přílohy Rudého práva, kancléřem postava s máslem na hlavě, o němž věděl, že neprojde bezpečnostní prověrkou a poradci, o nichž před volbou deklaroval, že nepotřebuje, jsou z okruhu ruské ambasády a dnes i čínské.
Velmi přesvědčivě pracoval s vymyšlenostmi o prospěchu z obchodních styků s Čínou a Ruskem.
Vyvěšení vlajky EU na Hradě bylo trapným gestem, které mnozí pochopili pozdě. O EU nejde, resp. o nás v EU, ale o nahlodání struktur EU poznámkami, co nám EU přikazuje. To, že nám Čína určuje, s kým se smíme stýkat a s kým ne, je již na pováženou, ale on dělá mrtvého brouka a nechá Ovčáčka, mluvčího, aby si v té kaluži vymáchal čumák sám.
A jsem u osmadvacátých říjnů, nejdůležitějších svátků naší republiky. Zeman si z jejich oslav dělá svůj soukromý mejdan a z tradičního udělování státních vyznamenání prostředek k vydírání některých politiků. Je to stejně nedůstojné jako připotácení se ke korunovačním klenotům po návštěvě oslav vítězství na ruské ambasádě.
Trapnosti, kterých se dopouští, nelze všechny podchytit. Jako v hospodě IV. cenové skupiny se vyjadřoval v prvním a zároveň posledním přímém přenosu českého rozhlasu „Hovorů z Lán“, kdy rozhlasu hrozila pokuta za odvysílání vulgarit.
Neméně trapné byly hrátky s pozváním či nepozváním do Bílého domu, úsměvný vstup s celou rodinou k britské královně. To jsou jen takové banální kousky, ale jeho mstivost a chování se vůči ČSSD, jako pomstu za tehdejší nezvolení prezidentem, je již za hranou zákona.
Na politiku státu nijak nedopadaly jeho výmysly proč nelze jmenovat profesory, kteří třeba v minulosti odhalili jeho pomluvy prezidentských protikandidátů, ale to, co nyní vyvádí kolem demise a jmenování ministra kultury je neslýchané. Asi se pokouší nahradit parlamentní systém za prezidentský. Jen se nám chce ještě pomstít stálými odklady nejmenováním ministra tak, aby ČSSD z vlády odešla a on si jmenuje Okamurovce, kteří jsou demokraty jeho ražení.
Není a nikdy nebude váženým v civilizovaném světě, i když se holedbá odkazem TGM. Tak třeba ve Sněmovně jako tehdejší předseda vlády označí Svatého Václava za zrádce a po letech ve Staré Boleslavi nabádá, abychom se vrátili ke kořenům křesťanství.
Vážnost úřadu ani nezvýší náklady na ochranu, zvýšení počtu členů ochranky (či ošetřujících) a obrněnců nebo pancéřových automobilů. Stoupne jen náklad na účtu „Hrad“.
Pravda, byl dvakrát zvolen a užívá si to. Já věřím, že ti, kteří ho nevolili, a bylo jich pět miliónů, litují, že přeci jen nešli volit.
