Je to pěkná ptákovina. Jak známe vymáhání práva u nás, je na obzoru zase jeden srandovní zákon. Už se těším, jak se bude nemohoucí stařík nebo babka domáhat péče od svého potomka třeba i soudně.
Nemuselo by se vůbec nic řešit, kdyby tu neodeznívaly zvyky z totality, kdy šli staří do domova důchodců, o děti se postaraly školky a člověk v produktivním věku mněl čas na práci ve prospěch socialismu. Děti jsou velice učenlivé, pokud to nevíte. A pamatují se, jak se jejich rodiče starali o své rodiče. Nevidí proto nic špatného v tom, že své rodiče nechají na pospas osudu. Vždyť je to u nich v rodině zvykem! Nebo se mýlím?
Třeba to vidíte jinak, ale i za ministra Dobeše jistě platí, že si dítě bere do životní školy to, v čem mu jdou příkladem jeho rodiče. Je to tak prosté. A žádný zákon to nezmění. Proč se neuzákoní přednostní právo na volné sedadlo v tramvaji. Víte, jak poznám v tramvaji studenta cizince a našince? Našinec velice pozorně čte nebo spí, cizinec mě pustí sednout, a to bez ohledu na pohlaví.
Tak mi povězte co dát do zákona, když ani ve škole nemá učitel respekt, o úctě nemluvě. Možná, že ho na chodbě školy pozdraví žáci nižších ročníků, ale mimo školu ho ani „nevidí“. Asi bude trvat dlouho, pokud se to vůbec podaří, aby se již od mala lidi učili úctě ke starším, ale také si vážit jakékoliv práce a jak se říká „neštítit“ se jakékoliv práce. Nemám na mysli to neštítění se čehokoliv při šplhu na vyšší „společenské“ pozice.
Vzájemná úcta a tolerance by i na silnicích mohla snížit počet nehod. To jsem ale odbočil. Zákon, chystaný zákon, nezajistí to, co si každý rodič „zajistil“ svou výchovou. Jak dítě vychováte, tak si připravíte stáří. Je to zvláštní druh penzijního připojištění, které vám nikdo nevytuneluje.
A zákon nezákon, stále platí: Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.
