Tragický pátek i sobota. Na silnicích zemřelo za 24 hodin sedm lidí

Nejen tento víkend, ale i ve všedních dnech se dějí na silnicích hrozné věci. Jsem na silnicích od roku 1969, tehdy tu ještě nebyly dálnice. Dokonce si vzpomínám, jak jsme si užívali první úsek do Mirošovic.

O víkendech jsme vyjížděli také v pátek a vraceli se v neděli. Jezdilo se v kolonách a málokdy byla silnice tak široká, aby se dalo předjíždět, ale jelo se plynule. Našli se také borci, kteří se kličkami probojovali o pár aut dopředu, ale úspora času byla nulová, protože jsme se sešli na světlech. Dodnes jsem přesvědčen, že řízení světly byla jakási zlomyslnost těch, kteří motoristy neměli rádi. Dnes je nás asi desetkrát víc a situace se jen plynule horší. Pravda, někde přibyly kruhové objezdy a tam se již zdržujeme sami. Někdy si myslím, že mnozí nechápou, že se dá jezdit plynule, jako při metodě zipu, protože čekají dlouho na "volno" a pak jedou jakoby jim ten kruhák patřil. Někdy si myslím, že by místo vodorovného značení měla být jakási ohrádka. A to na silnicích všech tříd. Něco podobného jako v Praze na Rašínově nábřeží. Asi by si tam leckterý motocyklista nabil sosák, protože ti si dovedou užít rychlosti bez ohledu na to, kudy právě jedou, zákazy předjíždění nebo plné čáry v křižovatkách ani nevidí.

Také vjíždění na železniční přejezd na červenou je zhůvěřilost. A řešení se prý nalezne v mimoúrovňových přejezdech nebo zvláštní signalizací v přijíždějícím vlaku, že ="14pt"je na kolejích překážka.

Tristní je poslech dopravních zpráv Zelené vlny Radiožurnálu. Převážná většina zdržení a kilometrových kolon je zaviněna autonehodami. V neděli odpoledne jsem v jedné z kolon jel na D 1 od Humpolce. Vše se zdálo normální. Jen pár řidičů, kteří se cítili povinni využít sílu svých bouráků (již vím, kde se tento pojem zrodil) nás předjíždělo, ale jen do špatně zvládnutého objetí dopravní značky. No a už se stálo. Pár takových příhod a já nevydržel a sjel na Český Šternberk. Jenže tam bylo za chvilku také husto, tak jsem se vydal až ke Kolínu, pak na silnici I/38 na sever a najel na D 11, kde byla pohoda, i když i tam jsou opravy, ale jelo se s podivem plynule.

Tak jsem nabyl přesvědčení, že deset pruhů na D 1 nevyřeší problémy s bezohlednými a hloupými (asi nezkušenými) motoristy.

A upozorňuji Pražáky, že se už nikdy nenechám nutit k překročení předepsané "třicítky", protože jsem již dvakrát platil šest stovek (ale aspoň bez bodů).

www.rottpanorama.cz