Stát je špatný hospodář,

proto „finanční odborníci“ rozhodli: Než něco nechat státu, raději to rozkradem.

A dodržují to striktně. Není obor, kde se nekrade, a jak si můžeme říci s klasikem, „cesty mohou býti rozličné, jen vůli mějme shodnou“. Vůle utrhnout co nejvíce grošíků z čehokoliv je až pohádková. Tak třeba ředitel VZP „koupí“ akcie IZIP (elektronická zdravotní knížka), ale jaksi mu nedojde, že ani 51% podíl ho neopravňuje k případným změnám v IZIP, takže vyhozené (opravdu vyhozené?), leč neví se kam.

Líbí se mi, že VZP nezůstává stranou a sponzoruje několika miliony mediálně zajímavé akce. Takže se nedivme, že na pacienty již mnoho nezbývá.

Pomáhat a chránit. Je to na dveřích automobilů policie, jen tam není, komu pomáhají a koho chrání. A aby to nevypadalo tak blbě, loupí za ně „falešní“ policajti. Dokonce loupí za bílého dne a nikomu to nevadí. Také proč, když naše justice, nebo co je to za instituci neumí ochránit práva obyčejného zahradníka proti přivandrovalému Rusákovi, který si v jeho sousedství „koupil“ zámeček nota bene kulturní památku. Třeba ten Rusák nepřivandroval, ale zůstal tu po okupantech z roku 1968.

Ta jejich rozpínavost ovšem souvisí s korupcí na úrovni zastupitelstev, která svými zbytky kladného vztahu k velkému bratru ignorují naše zákony. Stavební odbor je místo, kde se nikomu nepodaří prokázat korupci, je to přece jen chybička malého úředníčka. A soud? Přece neumí prokázat úmysl!!

Nezlobme se na ty, kteří uvízli v síti zákonů. Jsou to ti malí, protože velcí silou svých peněz síť zákonů snadno protrhnou. Ono to začalo loupeží století, které jsem já idiot, a se mnou jistě i mnozí naivní, říkali kuponová privatizace. Tehdejší aktéři byli ještě niemandy, to až peníze, u nichž se nerozlišovalo, zda jsou čisté, z nich udělaly politiky hrnoucí se do nejvyšších pater. To bylo v dobách, kdy skutečně byl „politickým faux pas“ ptát se na původ peněz. Dokonce již tehdy vznikla myšlenka, že penězům je lhostejný jejich původ, že je lepší podniky rozkrást, než je nechat státu.

I stalo se. Stát špatně hospodaří, a neví se kolik lidí je potřeba podplácet, neznámý akcionář již ví jak na to, a velký podnik, byť sebevětší, řídí většinou jeden člověk, který tam funguje jako vykonavatel přání těch, kteří platí. Náš zákazník, náš pán. Jenže tu je to popletené. Než se má někdo stát zákazníkem na koupi produktu nevalné kvality, je třeba vybrat jej a to tak, že se někomu z jeho řad ukáží penízky, na které „slyší“. Za mých časů se tomu říkalo podplácení, jenže tenkrát si zákazník vybral prodejce, a pokud bylo zboží nedostatkové, tak nastoupila snaha zainteresovat prodejce, aby za úplatek (kterému jsme občas říkali všimné) dal přednost vám, před dalšími zájemci.

Dnes sjednává zakázky ten, kdo z toho má nejvíc, a je mu jedno, jestli je třeba přístroj pro nemocnici nekvalitní a zda není předražen. On sám nenese odpovědnost, důležitý je peníz, který z celé transakce má. Nyní pro zdravotnictví pan ministr „vymyslel“ výběrové komise, pročež se cena bude muset navýšit, aby dostali dost všichni členové takové komise. Důležité je, že pan ministr KONÁ.

A tak je to ve všech podnicích. Třeba ostudná dálnice číslo 11. Prý se opět objevil kousíček, který není vykoupen, takže se nebude stavět? Líbí se mi, jak politik řekne, že přijímá odpovědnost, což není nic jiného než blábol, protože ho takové vyjádření nic nestojí a jen z ostatních dělá blbce.

Kdo měl na starost projekt, kdo ho schvaloval? Byla to jen parta idiotů, kteří za státní peníz neodvedli práci? Prý je to složité. Kdyby páni ministři (dopravy) nebrali svá místa jen jako dobrý job, pak by vše bylo jiné. Potíž je také v tom, že se u nás do politiky chodí zbohatnout, a neomlouvejme je, že se vládnout teprve učí. Přece krást již umí dobře. Říká se tomu vznešeně korupce, která slouží, resp. ono slovo a boj proti ní, jako volební heslo, na které mohou naletět jen ti, kteří si nic nepamatují. Já se svou pamětí raději nejdu volit, ono je stejně jedno, kdo zvítězí, protože síla peněz je tak velká, že dokáže spojit i zaryté odpůrce.

A neštiťte se peněz, i když kazí mravy, a vezměte si příklad z naší státu hlavy.