Slovo bylo dáno člověku, aby zakryl svou myšlenku

Autorem toho „citátu“ je pravděpodobně spisovatel Stendhal, vlastním jménem Henri Marie Beyle. Mně se tento citát líbí, protože v poslední době se u nás hraje většinou se slovy. V rádiu, televizi, novinách i na internetu. Ze školy jsem znal slova vyňatá, dnes vyjmenovaná, leč jsou však i slova nevybíravá, která dovedou rozkmotřit i vysoké politiky. Mnohá z těchto slov jsou prý zástupným problémem, ale třeba jde jen o myšlenku, které se říká neonacismus.

Síla slova se často nedá (nebo přece jen dá) odhadnout. Nedávno by nikdo neřekl, že se stane ministerský úředník jazýčkem na vahách názorových střetů mezi extremismem a názorem většinovým, konformním. Dokonce se uvažuje o Klausově náklonnosti k extremistickým názorům Ladislava Bátory a Hradní poradce Ladislav Jakl se prý raději spojí s „nácky“, než aby „podlézal" většinovému proudu.

Podivný rádce, ale tady asi platí to o pánu a kmánu. Že to je v okruhu hlavy státu, by nám ve světě (myslím v civilizovaném) mohlo uškodit. Naštěstí Klause většinou neberou vážně. Jakl jistě ke svému vyjádření dostal „nejvyšší svolení“. Pan prezident nás ujistil, že slovo „deviantní“ je neutrální.

Vezmu-li si na pomoc Wikipedii, slovo deviace (z latinského de-viare, odchýlit se z cesty) znamená odchylku, v češtině obvykle jednání člověka nebo skupiny, které se odchyluje od sociální, kulturní nebo morální normy. Takové jednání se označuje jako deviantní a jednající člověk jako deviant. A pan Jakl se s tím přímo identifikoval.

Pan prezident asi není prezidentem všech (myšleno v Česku, nikoliv na Zemi), protože aktivně odporuje myšlenkovým proudům, které na civilizovaném Západě převažují. To prý svěřil polským novinářům. Prý nechce veřejně bojovat se všemi, se kterými nesouhlasí. Zde mu stačí tiše a skrytě podpořit Bátoru. Ministr Dobeš musí, až do poslední kapky krve Bátoru udržet, když si nesmí popudit proti véčkařům Hrad. Takového zastání, jakým je „Hrad“ by se pidistraně jinde nedostalo.

On pan prezident si odložil masku elegance a klidně překročil meze vkusu, když jako zastánce Bátory si popletl kauzu Bátora s hilsneriádou. O tom, kdo Bátora je, není pochyb, zatímco Žid Leopold Hilsner nebyl prokazatelně usvědčen z rituální vraždy.

Další bláboly kolem Bátorových dovedností, které Klaus obdivuje, nemá smysl rozvádět. Jistě se najde v médiích dost místa na polemiku. Dokonce přijde na přetřes zákoník práce, v němž jistě není zákonná opora pro jeho odvolání z funkce, to by musel, jako třeba „jiný ministerský úředník“, upozornit na korupci, pak by letěl, jako namydlený…

Ústava zbavuje prezidenta Klause jakékoliv zodpovědnosti za učiněná rozhodnutí či jen slovní výlevy; jen nikde není prostor na otázku, zda „deviantní“ Hradní názory přece jen nepoškozují již tak chatrnou pověst republiky, či nemohou ohrozit stabilitu našeho Absurdistánu.

Jak bylo hezky, když měl vladař moudré šašky…