Proč neprolomit těžební limity, když i jiné sliby vláda neplní?

Stále se přemýšlí o tom, kde najít nějaké peníze, resp. jejich další zdroje. Obyvatelstvo, fyzické i právnické osoby, již asi nelze více okrádat. Proto vláda přichází s dalšími nápady, jak tuto zem dále ždímat.

Máme přece, sice neobnovitelné, ale přesto bohaté zdroje. Myslím, že by se tato úsilí mohla sloučit pod jedno heslo: Po nás potopa.

Tak třeba Beskydy. Ty ještě nejsou tak zdevastované, je však pod nimi uhlí. Kvalitní černé a je ho zatím dost, aby drancování přežilo i několik takových vlád. Že to je, jako na potvoru, Chráněná krajinná oblast, nikoho asi nezastaví. Myslím, že i hlava státu by jistě souhlasila, podle ní jsou peníze vždy až na prvním místě. A toto uhlí je přímo pokladem, unikátním v celé Evropské unii. Konečně bychom dosáhli na nějaké prvenství v EU.

Jak to přijmou lidé, si naši politici vyzkouší již brzy na Šumavě, kde se má měnit statut Národního parku Šumava. Co nestihl kůrovec, to mohou dokonat developeři a jiní podnikatelé. Tam je navíc dřeva tolik, že ani deset podniků Lesy ho za jednu generaci politiků nevytěží. A ještě se může bez velkého úsilí vozit přímo za hranice.

Stálé omluvy, že jde o energetickou strategii, se mi hrubě nelíbí, protože jde jen o to, aby se dalo prodat za hranice co největší množství elektřiny. Získaný peníz pak prohospodaří, takže nejen na konci roku, ale i průběžně, se bude moci v Parlamentu „porcovat medvěd“. A naši sousedé si své zásoby mohou pěkně šetřit na doby, kdy se zlepší technologie pro jejich efektivnější využití.

A my si nad naší zdevastovanou zemí jen povzdechneme – kde domov můj?