Tři pohromy pro naši republiku. Živelné, kromě třetí, pokud je pravda, že Kateřina Jacques se má stát poradkyní premiéra ve věcech lidských práv. Pro většinu z nás se zviditelnila při prvomájovém incidentu v roce 2006. Již tehdy jsme mohli pochopit její způsob myšlení, když se vydala do připravené šarvátky, na procházku, s malým dítětem. Z životopisu by se mohlo soudit na velice vzdělanou ženu, leč asi nedostála očekávání vzdělané ženy.
V televizním pořadu Jana Krause nás zase „přesvědčila“, že poslanec může zastávat jakoukoliv funkci, aniž by věděl, o čem to je. Moderátor se snažil dozvědět co je, a nač, biomasa. Tehdy reprezentovala stranu Zelených. Od současného sboru poradců to chápu jako politický masochismus, protože se dá předpokládat, že nová poradkyně rozumí lidským právům obdobně, jako třeba biomase. Rozdíl je v tom, že tu jde legrace stranou.
Lidská práva jsou, zdá se, u nás podceňovaná, kromě listiny, kterou vyžadoval pán hradu ve spojení s Lisabonskou úmluvou. Ukazuje se, že staré rčení, že papír snese vše, není jen planým heslem. Resortu také moc nepomohla Džamila Stehlíková ze stejné strany. Jak Nečas jednal s Kocábem, dalším z ministrů na stejném ministerstvu, dal jasně všem na vědomí, že jde o resort na okraji zájmů této vlády.
Je to škoda, nejen pro občany. Spolu s lidskými právy, se zřejmě budou podceňovat, i ostatní práva, takže se jistě dočkáme vlády zájmových skupin, jejichž moc určí jen jejich bankovní a jiné účty. Nyní jsem si vzpomněl, že ani rozhodnutí Ústavního soudu nebylo pro hlavu státu ničím jiným, než jen popsaným papírem. A my se, již jako malí, dovídali, že příklady táhnou.
Škoda, že voliči nejsou tak rozumní, aby některým politikům řekli, aby také táhli.
