O demokracii

Má to být vláda lidu, kde se počítá se svobodou jednotlivce. K tak jednoduchému termínu existuje mnoho přívlastků a mnoho vykladačů.

Po roce 1948 jsme tu měli lidovou demokracii, za jejíž výklad mě málem nepustili k maturitě. Já blázen řekl, že je nesmysl mít lidovou vládu lidu. Byl mi vysvětlován rozdíl mezi lidovou a imperialistickou, resp. buržoazní, demokracií. Dnes tu máme zastánce přímé demokracie, jejímž nástrojem je referendum. Jde o všelidové hlasování, rozhodnutí všech občanů v otázkách zákonodárných nebo výkonných. V referendu se ale obvykle nehlasuje o osobách, tím se referendum liší od voleb. Někdy však autoritativní vůdce státu využije referenda k legitimizaci své moci, obdobně jako po anšlusu Rakouska Hitler nebo po anexi Krymu Putin.

V mnoha demokraciích jsou taková rozhodnutí pro volené reprezentanty a státní správu závazná a právo na referendum je zakotveno v ústavě. Příkladem je Švýcarsko a Lichtenštejnsko (od roku 1848), ale i v různých modifikacích většina států USA, částečně Irsko, i naši sousedé spolkové země Německa nebo Itálie.
My jsme demokracie parlamentní a rozhodují za nás ti, které jsme si zvolili. Není to ideální, ale je to zatím to nejlepší, co máme. Skeptici říkají, že to je nejmenší ze všech zel. Vyzkoušeli jsme přímou demokracii volbou prezidenta, který byl zvolen 2 717 405 hlasy, když volilo 4 958 576 občanů z 8 435 522 oprávněných. Ale prezident se cítí jako kdyby byl zvolen všemi. V druhém kole získal 54,8 %, ale kdyby se počítaly všechny hlasy, bylo by to jen 32,2 %. Tak se samozřejmě procenta počítat nemohou, proto chci upozornit ty, kteří si myslí, že je zbytečné jít volit, aby vzali rozum do hrsti a šli. Pasivita je v naší mentalitě, tedy pasivita ve vztahu k občanským povinnostem. My sledujeme jen svá práva. A právě toto je ono kouzlo, které slouží stranám disciplinovaných členů a sympatizantů. Vzpomeňte si na uvedená procenta účasti v jednotlivých volbách a porovnejte je s volebními výsledky (www.volby.cz).

Krátká paměť lidí, kteří mají "obyčejné" starosti o práci a rodinu, je účinnou zbraní pro populisty, kteří vědí, jak nám (vlastně sobě) budou prospěšní. Nikdo neuvažuje o slibovaných nízkých daních, zrušených poplatcích, vyšších mzdách a důchodech pohledem toho, kdo by se zeptal, kde na splnění slibů vezmou peníze. Je velká škoda, že lidem nevadí ani trestní minulost kandidátů. Je to naším podvědomím z doby totality, kdy byla poněkud odlišná kvalifikace termínu trestný čin. To jsme tenkrát byli MY a ONI, což dnes brání hodnocení současné politické situace.

Nyní jsme přece všichni občany, právoplatnými občany, svobodného státu a na našem rozhodnutí bude záležet směr cesty pro naši budoucnost. Jsme svobodní, ale nemusí to tak být stále, pokud se rozhodneme špatně. Nenechme se svést z cesty, na kterou jsme vstoupili po roce 1989. Jsme bohatá zem, ale ne zase tolik, aby se k nám hrnuli imigranti, přesto nás mnozí jimi straší, dokonce by nás nejraději oplotili, což tu již bylo.

Zažil jsem volby, kdy bylo odvážné nejít volit, dnes si mohu vybrat a samozřejmě jdu. Věřím, že každý hlas je důležitý. Vím, komu dám hlas, jen nevím, jaké informace pro své rozhodnutí mají lidé bez internetu či podobných zdrojů. Snad rozhlas, televizi a noviny. Tu bude záležet na výběru a na tom, komu víc uvěří. Nebudu rozebírat ten "guláš", který je v našem éteru a na novinových stáncích, protože volební kampaň je ve všem tak masivní, že málokterý člověk nenaletí na liché, ale krásné sliby.

Doufám jen, že nezvítězí volba, kdy se z naší republiky stane oplocený skanzen lidské hlouposti.