Na co si vlastně stěžujeme? Na nespravedlnost demokracie!

Jsem politolog amatér, tak to berte jen jako můj úlet. Tak třeba reformy. Ty vidí každý jinak, protože většinou v nich vidí jen svou újmu. Ministr financí (ať je to kdokoliv) vidí jen čísla, která je nutné upravit. A podle svého naturelu upravuje hlavně na straně příjmů.

Stranu výdajů jakoby viděl jen v sociálních „výhodách“ a důchodech. Proto také tam hledá, pro veřejnost, přijatelné škrty. Jako jeden z těch, kterým my prostí říkáme ONI, nevidí a třeba ani nechce vidět to nehorázné plýtvání na všech úrovních. Jak má občan, který to vidí, brát vážně slova o úsporách. Ještě s námi hrají takovou legrační hru: jmenuje se BOJ S KORUPCÍ.

Pohledem občana to je vidět jako S korupcí, nikoliv PROTI ní.

Nedivme se proto, že celé reformní kroky (třeba i dobře myšlené) bereme jako pouhé zdražování všeho, což je (s)prosté okrádání. Do toho vstupují odboráři, kteří se cítí víc, než jako prostí občané. Tedy něco mezi politiky a občany, jen s tím rozdílem, že hodlají urvat pro sebe co nejvíc, a nevadí jim, že tím okrádají i toho prostého, neorganizovaného, občana.

Prý máme vládu, jakou si zasloužíme, což se dá vyložit tak, že jsme si zvolili to, co nám nyní vládne. Říká se tomu „zastupitelská demokracie“. Rozhodná hlasování za nás rozhodne jeden hlas nad poloviční většinou všech poslanců Sněmovny Parlamentu České republiky. Zdá se, že to je málo. Na třídních schůzkách většinou také bývá jen jeden rodič, na úřady také nechodí celé příbuzenstvo, ale zpravidla také jen jeden.

Je nás něco přes deset miliónů, podle ČSÚ je 8 415 892 oprávněných voličů, jenže o složení ve Sněmovně rozhodlo jen 5 230 859 voličů. Kdo ví, jak by Sněmovna měla vypadat a nevolil, pak je to také jeho podíl na tom, co se nyní děje. Asi by se složení Sněmovny moc nezměnilo, ale mohly by mít vítězné strany silnější pozice a třeba by odpadlo to stálé handrkování s vydíráním. Véčkaři by asi už víc hlasů nedostali, takže by je nikdo nemusel „prosit“ o účast v koalici. Třeba by se posílilo vedení ČSSD, vládu by sestavili oni, odborářům by vyhověli, každému, kdo by řval by přidali, takže za čtyři roky jejich vlády by EU byla ráda, že nejsme v eurozóně.

A nejhorší na tom všem je, že jsme řvali chceme být v Evropě, mysleli jsme západní, ale stále myslíme ve smyslu RVHP a západní struktury odsuzujeme, o NATO nemluvě. Jsme asi civilizovaní, ale pro tradiční demokracie nevěrohodní. A opět zdůrazňuji – můžeme za to my všichni. Dokud bude čára mezi politiky a námi, tedy ONI a MY, pak se mnoho neznění.

Všimněte si: slušný vstoupí do politiky, už je „někdo“. Zařadí se, pokud není dost odolný, je mezi vlčáky a již v tom jede. Stovku tisíc nepovažuje za úplatek… Bohatý jde do politiky aby něco vykonal pro druhé, nemajetný tam jde zbohatnout a udělat něco pro sebe a svou rodinu. Ta je přece základ státu.

Ideální systém neexistuje. Snad jen osvícený monarcha