Politika je svinstvo. Zde musím vzpomenout Vladimíra Iljiče: Učit se, učit se, učit se! Po listopadu 1989 jsem byl mezi těmi, kteří věřili, že se skutečně zbavíme totalitního režimu,
komunistů i s jejich udavači, a StB, že vydá seznamy svých spolupracovníků. Dokonce jsem si myslel, že když se zbavíme fízlů a udavačů, které ze svého okolí známe, bude klid. Věřil jsem v "nový svět" a ani mi nepřišlo na mysl, abych na novém státu chtěl zpět, co mi předchozí režim vzal.
Jak jsem se mohl přesvědčit, otcova ordinace sloužila dobře i novým lidem. Byla kdysi koupena jako tehdy moderní. Také činžák otcovy maminky si vzalo do správy nějaké eseróčko. Proč to popisuji? Je to jeden z mála příkladů naivity neznalého občana. Ano, musíme se mnohému učit. Učím se stále a vždy se jen divím.
Kolik uteklo od revoluce, sametové nebo domluvené, let? A stále nejsme vyrovnáni. Ani jsme si nebyli rovni a startovní čáře. Někteří spoluobčané jen změnili barvy nebo odznaky a byli "čistí". Měli před námi náskok, protože měli informace a "kamarády" na místech, kde se dalo šikovně privatizovat. A tak se z nich (jejich pílí) pomalu stávali milionáři, později miliardáři. Musím uznat, že to uměli, a my opět jen zíráme.
S jídlem roste chuť, známá pravda. To platí nejen o penězích, ale také o politické moci. A tak se dostávám k morálce.
Cesty mohou býti rozličné, ale vůli mají všichni rovnou: Moc nad vším. Někomu však stačí miliardy a do politiky vstupují jen tiše jako příležitostní sponzoři těch, kteří jim pomohou zvýšit zisky. A potom je tu jeden, kterému nestačí miliardy. On chce bezvýhradnou moc. Naučil se to ještě jako nerozvážný mladík z komunistické rodiny, doplnil si metody manipulace s lidmi a jako aktivní spolupracovník StB ví, že lhaní a útoky na nepohodlné je velmi účinná metoda. Nevím, jestli mu selhává paměť nebo jestli si je tak jistý svou mocí, že mu každá lež projde. Ano, mám na mysli současného premiéra české vlády. Je si dokonce tak jistý, že si jen tak pro zábavu založí firmičku s hezkým názvem Čapí hnízdo, na jejíž konto získá dotaci 50 miliónů, což je pakatel, proti tomu, co má, ale proč to nezkusit? Je to hra do níž zapletl své děti. A tu narazil. Nejprve zkusil šachy se založením a "osamostatněním" od své velké firmy. To se nakonec zdařilo a malá firma Čapí hnízdo dosáhla na podmínky dotace. Jenže...
Ono to prý bylo trochu jinak a tak se do věci vložily kontrolní orgány. Je to propletenec lží a polopravd, což ve výsledku vede k obvinění jak samotného premiéra, tak i ostatních aktérů, včetně jeho syna. A tu se rozbíhá kolotoč lží. Premiér přísahá na zdraví svých "nezletilých" dětí, z nichž jeden byl před uvedením do firmy pilotem Boeingu. Ten má být vyslechnut policií a tu vstupují do hry ruští kamarádi. Výslech není možný, protože lékařka Protopopová diagnostikovala schizofrenii. Druhé dítě, dcera má bipolární poruchu. Proto asi Čapí hnízdo byl její nápad? On, premiér v jiném rozhovoru ale řekl, že "čapák" byl jeho vynikající nápad. Nemá smysl nosit dříví do lesa popisováním celé kauzy, která zajisté spadne, jako vše kolem prezidentových kamarádů, do propadliště dějin.
Kdyby to byl jen premiér, kdo lže nebo neplní sliby voličům, byla by to drobnost, jenže tento způsob myšlení politiků, včetně nejvyššího na Hradě, se stává jakousi normou. Ano, musíme se moc učit, ale mám pocit, že jsme nepoučitelní.
Dovolávají se demokratických voleb, resp. výsledků, kterých dosáhli a tu jsem si všiml, že ANO dostalo přes jeden a půl miliónu hlasů, což skoro souhlasí s počtem (1,7 miliónu) registrovaných členů KSČ před listopadem. Je to jen náhoda, ale výmluvná. KSČM dostala zbytek.
Je mi jasné, že toto mé konstatování pokulhává. Časem se nálady měnily, ale ten způsob myšlení zůstává. I v jiných stranách najdeme nositele Leninových myšlenek, i když tomu říkají jinak. Hlavním cílem je získat voliče. Ti, kteří rádi slyší na "sociální" program nebo pomluvy známých politiků, kterým jsou přisuzovány majetky získané nekalými způsoby, volí spasitele a ani nepřemýšlí o tom, že právě onen spasitel má majetek mnohokrát přesahující toho, jehož pomlouvá, třeba že "kradne", důležité jsou sliby a výsledek se vždy dostaví.
Nevím, jestli to, čehož jsme svědky, lze nazvat morálkou.
Premiér nějak souzní s prezidentem, který je na vymýšlení neexistujících článků a událostí expert.
Že nectí ústavní zvyklosti s využitím svých pravomocí při vědomí neodpovědnosti za své konání, dle Ústavy ČR se chová jako mstivý stařík. A nic se s tím nedá dělat. V zahraničí se často chová v rozporu se zahraniční politikou státu. Zahraniční média se živí jeho vulgarismy a "videoklipy" jeho chováním. Není to člověk hodný úcty jako hlava státu, která se obklopila podivnými čínskými a ruskými poradci (sponzory?). Rád se předvádí v bulvární televizi, pomlouvá a nadává novinářům, kteří si dovolí o něm napsat pravdu. Je dokonce ve shodě s premiérem, kdy neplatí druhý den, co před tím tvrdil. Jen je mi divné, že novináři nepoužívají jeho autentické výroky, které vyvrací jeho"pravdy".
V pochopení současného politického klimatu se musíme hodně učit. Nebo na to mít žaludek.
Podivuji se nad tím, že senioři převážně volí ty, kteří jim slibují lepší stáří, výhody a já nevím, co ještě. Jen nechápou, že si to ten stát od nich vezme zpět, ale v jiné formě. V ceně služeb a zboží, léků a energií. Jen buďte poslušní a volte nás, my vám slíbíme, co rádi slyšíte. Také se trochu hraje na závist a neověřené pomluvy, které se časem vyvrátí, ale to je již třeba po volbách. A volby jsou demokratický mechanismus, jak bez boje získat moc. Potom mnoho těch, kteří nešli k volbám, demonstrují za cokoliv, ale je to jen takové chlácholení nespokojených, kteří si za to vlastně mohou sami.
Máme špatnou paměť, což je jedním velkým bonusem politiků. Zkuste se někdy podívat na hlavní programové téze stran a hnutí před volbami a sledujte jejich chování dnes. Zjistíte, že neplní sliby, hlavně že jsou ve Sněmovně nebo ve vládě. A zase se zviditelňují na kvazi kauzách. Nedávno se předváděli v rétorických cvičeních při jasně prohrané snaze položit vládu. Zde se snažím pochopit chování všech zúčastněných. Demokratická opozice musela konat s ohledem na události kolem premiéra a jeho rodiny. Jistě tušila, že jde pravděpodobně do předem prohraného boje. Asi se mohlo počítat s hlasy koaliční strany, tedy ČSSD, která stále lavírovala mezi volebním slibem a touhou udržet se ve vládě za každou cenu. Před volbami hovořila o tom, že není možné, aby trestně stíhaný politik mohl vládu vést. I stalo se. Diskutovalo se o všem možném, pralo se "špinavé" prádlo, ale vládu, tedy svá místečka, podpořila. Já nakonec od ČSSD nic jiného nečekal s ohledem na historické zlomy v jejím trvání. Říkala si levicová, ale šlo převážně o levárny.
Ona ta politika je skutečně svinstvo. Je to, bohužel, tak. I Piráti se začínají chovat v komunálním prostoru, jako dravci. A tak jsem na rozpacích, jak bych odpověděl na otázku, koho lze považovat za slušného politika.
www.rottpanorama.cz
