Je jaro, proto můžeme trhat lupínky květů se starou dětskou říkankou. Tak totiž vypadá hraní o koryta nebo o předčasné volby. Při pohledu na výsledky průzkumu volebních preferencí, je jasné, že se hraje o dvouleté leháro v Senátních či vládních křeslech.
Nečas se nestrachuje, ten umí obstojně kličkovat, navíc má velkého rádce. Ani prohra ve volbách nemusí znamenat, že neusedne do Sněmovny. To véčkařům jde o vše a jako političtí vyděrači hrají vabank. Hrají ještě o politické body u voličů, které kvapem ztrácejí. Pod záminkou programových cílů a současným vyhrožováním rozbití koalice, se chtějí udržet ve hře, které my obyčejní říkáme koryto.
A knížeti se divím, že tyto šaškárny snáší. Jemu nejde o nic. Když strana skončí, udělá si ještě potěšení ve hře na prezidentského kandidáta. Potom již bude bez závazků cestovat po přátelích ve světě. A to vše za své peníze. Tak kdy mu dojde, že ho Kalousek zneužívá ve hře o státní rozpočet nerozpočet.
A strašení Řeckem se mi také zdá nesmyslné. Jen se podívejte na stavby v okolí větších měst nebo parkoviště supermarketů. Ostatně ani hustota provozu na silnicích nesvědčí o drahém benzinu. Kdo chce pracovat, pracuje a dokonce můžeme vyplácet sociální dávky majetným Romům a také platíme drahé bydlení notorickým neplatičům.
Jednání je tak pružné, že za dobu, co toto ťukám, došlo k dalším koaličním „dohodám“. Jenže nic není jisté, je docela možné, že si véčkaři ještě na něco vzpomenou. Hlavně aby se dobře vyspinkali. Snad jsou již ve straně jednotní.
Proto můžeme s Descartem říci Cogito, ergo sum, v aktuální úpravě Koryto, ergo sum! Hrabu, tedy jsem
