aneb komunisti si udělali ve vládnutí pauzičku, a nyní to budou chtít dohnat a předehnat. Nadpis i fotku jsem si „půjčil“ z dnešních Novinky.cz.
Také jsem chtěl připomenout, jak je dobré míti Filipa. Jen klidně čekal s úsměvem, jako šelma na kořist. A pravicoví „nevoliči“ se nechali načapat svou hloupostí. Já si dokonce myslím, že to byl jeho nápad pustit na internet hlášky o bojkotu voleb. K jejich vítězství stačilo, když k volbám přišli JEN jeho voliči.
To, že jsou připraveni vládnout, není jen bonmot, ale pouhá realita. Vždyť vládli dostatečně dlouho a také zde platí ona analogie s jízdou na kole. To se také nezapomene ani po letech. To, že pustili vládu (skutečně ji pustili?) z ruky v roce 1989 tak lehce, bylo asi promyšlené. Nebyla to slabost, ale taktický krok. Hospodářství v celém socialistickém světě šlo ke dnu, nebylo kde brát a vedení strany potřebovalo změnu.
Nějak se jim to vysmeklo a tak nám povolili „sametovou“ revoluci i se svobodnými volbami. Jen s tím rozdílem, že oni zůstali. Nikam nezmizeli, lid je nevěšel, jen jim blahosklonně odpouštěl. Přece jsme lidé a demokracie je pro všechny to nejlepší. Zatímco lidé chodili zvonit klíči, oni tiše hledali své lidi a dosazovali je na klíčová místa. Banky a velké průmyslové podniky. Těm za přispění kamarádů pouštěli žilou. Tak se rodili první milionáři, kteří s penězi uměli již lépe hospodařit. Znali cesty s dob, kdy byli u moci, i v zahraničí, kde banky nepátraly po původu peněz, které si k nim ukládají. Doma měli zatím konta čistá, což se dalo snadno zjistit.
To, že se nikdy nezjišťovalo, kam se ztrácí majetky firem, proč padají banky, které rozpůjčovaly kamarádům (soudruhům?) peníze naivních střadatelů, byla chyba nebo úmysl. Těžko říci. Tehdy se řeklo, že neexistují čisté nebo špinavé peníze a jakápak regulace, to zvládne trh. A tak trh nahradily rodiny kmotrů, kterým se až nyní začalo tak říkat. Bývalí vexláci také nezačínali od nuly, jako ti, kteří chtěli volně podnikat. Když se zjistilo, že továrna nebo banka nemá hodnotu, prodala se. Koupil jí opět kamarád, které uměl „hospodařit“. Od jiného kamaráda si v bance půjčil na oživení podniku. Věděli to oba, peníze již nikdo neuvidí, ale spřízněné duše ve vládě zařídily, že se akciovkám pomůže a tak ještě podojily státní kasu. Ta to zatím snášela, protože se udržoval sociální smír. Pád továrny by přece „rodil“ nezaměstnané.
Bez ohledu na to, kdo byl „u moci“, se krmil volič hesly, která pomlouvala tu či onu stranu, vlevo nebo napravo, že ti vládnoucí kradou víc, než stát unese. Tak šly daně nahoru, ale chytří, opět spříznění, začali posílat své zisky ke zdanění do zahraničí. Nebylo a dosud to není nic protizákonného, jen stát chudne. A protože se pomalu zapomínalo, kdo je, a hlavně co byl, dává se vina, jako na potvoru, vládnoucí pravici. Jenže lidé se nemění, jen měnili stranickou příslušnost. Dnes je samozřejmostí, že třeba komunista Dlouhý kandiduje na úřad prezidenta. Jiný komunista či svazák, ovšem bývalý, je v orgánech ODS či ČSSD. I nezávislá justice je jimi prolezlá, a protože není polická vůle, tak to tak zůstane, dokud nevymřou. Jenže mají potomky a tak se klidně dočkáme toho, že člověka, který se zastane policajty šikanované ženy, uvrhnou do šatlavy, jiného (korupčníka – lobbistu) zase pustí, protože má opět kamarády na správných místech.
To vše hrálo pro odsouzení „vládnoucí“ garnitury. A tak se nyní v krajích dostanou k lizu ti druzí, přímo spravedliví. Státní kasa si nepolepší, ba ani chudí, protože se bude vše svádět, jak je u nás zvykem, na ty předchozí. Jen se zapomíná, že komunisty slíbená „zákopová válka“ slaví svá vítězství. Nedá se říci, že se nezměnili. Vyměnili politickou moc za ekonomickou, což je vlastně také politika. Takže nevolte ani do Sněmovny, pak bude vítězství levice úplné. Nechte si namluvit, že se budete s nimi mít lépe. Neexistuje totiž u nás slušný poctivý politik, jsou jen tací, kteří dosud neměli příležitost.
Pamatujte: I když padnou všici vstanou noví bojovníci!
