Krysy nebo odpovědní opustili loď jako první,

ale jestli si ODS myslí, že si zlepšila image, když kooptuje potencionálního vězně místo odchozích, tak se mýlí. Jejich kongres mi připomínal zasedání tehdejších komunistů, ÚV KSČ a řeči něco na způsob zdokonalené soustavy řízení.  Odkejvali jste si, že se budete držet korýtek ještě dva roky.

A to se budete muset tumlovat, abyste stačili před odchodem do politického stínu pořádně bouchnout dveřmi. Já již vůbec nevím jaké pravicové hodnoty se u nás právě „nosí“. Někdy si myslím, že se ti pravicoví chovají jako komunisti, jenže se tomu říká jinak. Komunisti znárodňovali vše, co se jim líbilo a dnes se neznárodňuje, ale tuneluje, jak eufemisticky říkáme obyčejnému rozkrádání státního, ale i soukromého. To je ostatně rozdíl mezi komunisty a „novými“ kapitalisty.

Opakem znárodňování je privatizace. Kdyby se tak nedělo starým způsobem, nebylo by to nic špatného. Starým způsobem si komunisti dosazovali do znárodněných podniků své věrné. No a „privatitázoři“ to také dohazují svým věrným. Jak vidno, nic nového se tu neděje, jen se divím, jak se stále nachází ještě něco vhodného k jejich způsobu privatizování.

Cílem privatizace, resp. ideou bylo známé rčení, že vlastník si bude víc hledět majetku než stát. Předpokládalo se, že nový vlastník nebude s majetkem čachrovat nebo že ho nepoužije jako zástavu bance na mnohem vyšší úvěr, který ovšem nehodlá nikdy splatit. Toto vše se nějak zvrtlo. Je to jen tím, že stále fungují staré vazby mezi bývalými soudruhy, kteří měli své „kamarády“ ve všech odvětvích. Každý z nich ví na koho se obrátit, kdo na někoho něco ví a hlavně kdo bude nejméně nápadný pro „transparentní“ privatizaci. Potíž je v tom, že jsou nyní schovaní v různých stranách. Dokonce alespoň jeden z nich je kandidátem na úřad prezidenta, což svědčí o nehorázné drzosti.

Proto si dovolím tvrdit, že v naší kotlince není rozdíl mezi pravicí a levicí. Je to setřeno chováním jednotlivých poslanců, v jejichž minulosti jsou „vzpomínky“ na poněkud dobrý život v totalitě. To je důvod, proč se nehroutím z výsledků posledních voleb.

Co mě děsí, je to, že již nyní předpokládaní vítězové voleb deklarují rušení některých opatření současné vlády. Ukazuje to jen na politické ambice a již vůbec jim nejde o „blaho“ národa, jak by straně, do níž vlezli, slušelo.

Budu věřit řečem o dobrých úmyslech politiků, až neuvidím ve Sněmovně ty, kteří by měli být ve vězení nebo rezignovat.