Kdo nekrade, okrádá svou rodinu.

To bylo heslo za socialismu. Každý si na svém pracovišti trochu přikrádal. Při stavbách JZD se postavil nejeden domeček. Při stavbách paneláků se rozmohly stavbičky fóliovníků z armatur do betonu. Také koupelnové baterie a jiné užitečné věci pro dům a zahradu se ztrácely. Byly to z dnešního pohledu prkotiny. Jenže těmto troškařům přišlo jako nespravedlnost, že dnes se krade ve velkém a beze strachu.  

Tak si asi řekli, že tomu udělají přítrž a vezmou to do svých rukou. Premiér sice volební prohru pravice přičítá „rozhádanosti“, což není správně pojmenovaný boj o lepší korýtka uvnitř koalice. Kdyby si přiznali, že taková lapálie ministra Vondry, který se raději uchýlil do nemocnice, protože nějaké vysvětlování o prošustrovaných penězích za jakési „ozvučování“, bylo zřejmě pod jeho důstojnost. Také šachy kolem ministra spravedlnosti neukazovaly na rozumné vedení vlády a to nehovořím o ministru dopravy a jeho registru motorových vozidel. Volič si pamatuje i vyhozené peníze ve školství za „státní“ maturity.

Ani v kultuře není vidět, že by ministryně měla ponětí o funkci rezortu, který by měla řídit, resp. nechat žít. A zdravotnictví, vnitro či finance? A samostatnou kapitolou k pláči je ministerstvo sociálních věcí a práce, nebo jak se Drábkův rajón jmenuje. Kdyby brali vážně to, co jim padá z úst o reformách, pak by nezavírali oči nad vyhazováním peněz za drahé nefunkční služby. Sbor všech možných „poradců“ by poslali někam, kde nemohou škodit. Jenže to by jejich kamarádi přišli o kšefty. O státních zakázkách nemluvě.

Pro zajímavost uvádím, jak Paroubek k úhoně přišel a stáhl s sebou Národní socialisty, kteří mu skočili na špek. Volič mu již nevěří. I Zeman si vyzkoušel svou oblíbenost. Jemu asi uškodila podpora Klause, jehož žáci to tentokrát projeli na celé čáře. A umělcům asi voliči nenápadnou formou připomněli to staré o ševci, který se má držet svého kopyta.   

To jsem ve stručnosti uvedl příčiny volebního vítězství stran, které nic nedělaly, a tudíž nic nepokazily. Řekli si, že slibem vždy potěší a jak někdo z nich řekl, že i odchylky od programových prohlášení volič snese, jen když ucítí, že jsou k něčemu. Kdysi jsem strašil Řeckem. Nevymazali ho z mapy a ti, kteří tam byli na dovolené, žádnou krizi necítili. Proto si myslím, že by nám nějaký čas měli vládnout oranžovorudí, aby lid poznal, zač stály jejich sladké řeči.

Totalita s lágry se snad nevrátí, nebudeme psát v životopisech, že jsme již mládí měli rádi rýži. Soukromý majetek nám nechají, neb sami toho jistě mají víc, i z minula.

A Senát?  Stejně nemá význam, jen nás stojí peníze, tak ať je i tam převaha levice.

A nebuďte smutní. Nemáme tu zemětřesení, tsunami a sopky nehrozí, ba ani písečné bouře, jen se zbytečně handrkujeme o tu hovniválovu kuličku.

A pravice i levice – padouch nebo hrdina, vždyť jsou jedna rodina.