Mám na mysli Putinovy hokejisty a motorkáře. Aféra s motorkáři vybublala a ti se jen díky českým kolaborantům zviditelnili.
To hokejisté se zviditelnili přímo ukázkově. Hrdý ruský člověk, obyvatel širé matičky Rusy je stále ujišťován o své síle. Sám "velký" Putin ukázal, jak se v hokeji vítězí, ale raději do Prahy na finálový zápas sborné nepřijel. Rus totiž nezná prohru a jeho síla je vlastně jen ve vyhrožování zbraněmi a nejlépe jadernými. Na to však Kanaďané nedbali a šoupali do jejich svatyně jeden gól za druhým. Ani Putin neumí prohrávat. Vzpomínám na jeho prohlášení, že největší chybou 20. století bylo rozpuštění Sovětského svazu, což pod různými vymyšlenostmi hodlá změnit. Ani ho nezastavily podpisy jeho předchůdců o statutu Krymu. Referendum, které bylo skoro kopií referenda v Rakousku po anšlusu v roce 1939, schválilo místní (ruské) obyvatelstvo, kromě tureckých Tatarů, které se již dlouho snažili rudí vládci vypudit, resp. zlikvidovat.
A my se divíme, že ruský hokejista neumí uznat porážku od lepšího, notabene o třídu lepšího, alespoň podle počtu gólů. Nepamatuji, že by finalista, který prohrál, nevzdal vítězi poctu. Neznají slávu vítězi a čest poraženým? Myslím, že tím přesvědčili váhající, že jsou normální samolibí hulváti, kteří se chovají jako nadlidé. To známe z Protektorátu a já myslel, že je to již minulostí, a hle Putinjugent si opět myslí, že jsou něco víc a porážku vzali jako urážku své rasy.
Ono to na hřišti nešlo jako na Ukrajině. Zde hráli přesilovku jen s přečíslením o jednoho hráče, ale zbraně zůstaly stejné. Zde by výmluvy neobstály, kdyby volili zbraně většího kalibru a ani posily zvenčí by tu neprošly, což bylo v bojích na Ukrajině běžné. Již vůbec nemohli vzít soupeři kus území, zkrátka sport má svá pravidla, což všem obyvatelům širé matičky Rusy bude dělat vždy potíže, o elementární slušnosti nemluvě.
Tak jsem tu smotal politiku se sportem, ale ono to úzce souvisí. Jako v nouzi poznáš přítele, tak v situacích po prohře, poznáš národní povahu. S tím se nedá nic dělat. Oni to měli ještě znásobeno šaškárnou oslav vítězství, o němž jsou ujišťováni, že jsou jediní vítězi. Jde prostě o celoživotní masírování mozků informacemi účelově upravenými ve prospěch vědomí národního velikášství. Říká se tomu nacionalismus, který známe jako národní socialismus, zkráceně nacismus. To v lidech, kteří nepoznali nic jiného, zakoření tak hluboce, že jakákoliv jiná myšlenka je jim podezřelá. Prostě nevěří, že existuje něco jiného, než vlastně znají. Pak taková lekce, kterou jim soupeř uštědřil, vyvolá nepředstavitelné a hlavně nepředvídatelné chování bez ohledu na okolní svět, který je chápe jako reprezentanty státu, jehož znak mají na dresu.
Další čtení mám na: http://www.rottpanorama.cz/
