Není to v plemenu, ale v páníčkovi nebo paničce. Já měl vždy psa, který poslouchal všechny členy rodiny, kromě mě. Nemám u psů žádný respekt, proto obdivuji všechny, kteří umí pejsky vychovávat.
Zde se mohu odvolat na osobu blízkou. Je jí totiž neteř Libuška. Tady nevím, jak začít, protože Libuška je živel. Neposedí a nevím, měla-li někdy volno. Má totiž Školku pro výchovu psů a páníčků. Sídlí v Malenivách, které sice na současných mapách nenajdete, ale i geodeti je budou muset časem zaregistrovat. Zatím je to psáno jako Nivy, část Děpoltovic na Karlovarsku.
Je to území, na němž se cvičí pejskové a jejich majitelé. Libuška má osobní kouzlo, jehož pomocí přiměje normální dospělé osoby obého pohlaví k běhání po cvičišti se svými pejsky, překážka nepřekážka. Je až úsměvné, ovšem pro nezasvěceného, jak všichni naráz konají podle Libuščiných povelů. A co je nejzajímavější, že i pejskové poslouchají a cvičí, jakoby to byla hra. A to u Libušky obdivuji nejvíc. Vymýšlí úkoly a různé akce, které baví úplně všechny. Baví je to tak, že chodí a soutěží mezi sebou i o víkendech, jezdí na výlety. Řekl bych, že má kolem sebe zvláštní komunitu rozličných profesí, vzdělání či věku, která ji ujišťuje, že její práce má smysl. Má dokonce své stránky http://www.malenivy.cz/, na nichž si může každý vybrat, čeho by se rád se svým pejskem zúčastnil.
Doposud to vyznívá, že moje neteř nemá žádnou chybu. Není to pravda. Nemá pochopení pro "zahradničení" jejího erdela Kipa, který umí upravit záhonek bez ohledu na kytičky, které by tam mohly být. Také je vybíravá v jídle.
A dál již nevím, co bych si na ni vymyslel.
Mám také: http://www.rottpanorama.cz/
