Jak zůstat optimistou

Znáte tu hádanku jaký je rozdíl mezi optimistou a pesimistou? Optimista má málo informací!  

Velmi dlouho jsem to považoval za dobrý fór. Sám se řadím mezi optimisty, jenže... Dění v politice, a vlastně v celé společnosti, mi každou novou zprávou bere kousek onoho optimismu.

Začalo to po sametce. Ti, kteří se cpali do vyšší politiky, se mnohdy ukázali jako nevhodní, protože nemohli splnit jednu z podmínek. Tou bylo předložení negativního lustračního osvědčení. Když ještě nebyly spuštěny lustrace, tedy ještě za tepla, jsem věřil jednomu z bezpečáků ve Špalíčku. Jenže hledáním příčin neúspěchu při rozkrývání sítí StB v rozhlase a televizi, se ukázalo, že onen „činovník“ byl v padesátých letech mezi těmi, kteří stříleli jako králíky vězně prchající z nově budovaných koncentráků. Nikde jsem se nedočetl, že by byl souzen, nebo pouze vyšetřován, proto je dnes spořádaným občanem.

Jistě ze svého okolí znáte nejeden podobný případ. Potíž je v tom, že jejich drzost nezná mezí a klidně jsou ve všech možných podnicích. Jsou vlastně tam, kde jsou peníze, které je ostatně nutily kolaborovat s komunisty a jejich tajnými službami. Jde jistě o schopné jedince. Schopné všeho. Jsou tací, kteří šli za penězi apoliticky, jen využívali díry v zabezpečení výdobytků socialismu. Ti dnes také patří mezi oněch horních několik tisíc.

Mezi těmi, které jsem naposled považoval za řešení korupce v naší republice, byl i Vít Bárta. A vidíte, dnes sleduji soudní proces, v němž je sám obviněn z korupce. Netuším, jak se podařilo jeho kolegům dostat jej před soud. Sumy, které v procesu figurují, jsou proti jinde ukradeným miliardám, přímo srandovní, takže jde spíše odstavit někoho, kdo v politice zabodoval, a coby poslanecký nováček se choval systémem slon v porcelánu. Jako rétor jistě štval ty, kteří znají pouze politický slovník, a netušil, že musí umět plavat i v bahně politiky. Asi spadl do výborně připravené pasti. Oba aktéři oné pasti, podle mého názoru, to jistě nevymysleli sami, takže se jistě dočkáme včas rozuzlení ve formě, komu to vše prospělo.

Také udělení neudělení ocenění Adenauerovy nadace Václavu Klausovi je zajímavou kauzou. Ono totiž má být prý vráceno Klausem, jako výraz jakéhosi protestu, protože byl z oficiálního programu konference "Quo vadis, Evropo", kterou pořádá Vysoká škola ekonomická a kterou německá nadace spolufinancuje, vyškrtnut dřívější Klausův poradce Petr Mach. Jenže není co vracet, ocenění „udělil“ jen zdejší zástupce Adenauerovy nadace, což je pouhý papír.

Novináři dělají pro přerod optimistů v pesimisty, co jen mohou.  Jen výhrůžek o zdražování s výhledy do budoucna bez iluzí, je přehršel. Zprávy o krizi a nejlépe o Řecku, nebo o našem vztahu k EU. Jsem z toho úplný jelen. A v novinách nám dokonce vyhrožují, že budou drahá vejce, a to jen díky nařízení EU, což je před velikonocemi skutečně poplašná zpráva.

Nevím, který z Dobešů je větší škůdce rezortu, který řídí. Ten ministr školství mi skoro nevadí. Budeme mít pod jeho vedením v budoucnu armádu pologramotných, leč úspěšně procházejících všemi stupni škol. I akademický titul bude opět ke koupi. A jsem skutečně rád, že nemusím platit zápisné neurčité výše místo školného určité výše. Je s podivem, jak se všichni derou o placení na vysokých školách, když jim samým ke studiu stačila jen svazácká legitimace.

A přece zůstávám optimistou.  Jistě nemám mnohé informace, ale jedno vím: Ve volbách jim to sečteme.