V květnu 1945 mi bylo deset let. Mnohé jsem zažil, ale tehdy nechápal. Až dnes, kdy s kamarádem vzpomínáme, kde asi začala ta devastace morálky. Za Protektorátu občas zatkli někoho z našeho okolí a my se divili proč, resp. za co? Až později se ukázalo, že to bylo na udání. A byli to většinou lidé, jejichž rodiny měly nějaký majetek. Ono vlastně nešlo o politiku, ale o pouhou závist a touhu po jejich majetku.
Po válce se z udavačů stali revolucionáři, kteří hbitě vstoupili do vítězné strany. S výhodně „odkoupeným“ majetkem po zatčených od okupačních orgánů měli někteří po vítězném Únoru drobné potíže, kterých se zbavili zvýšeným „revolučním“ úsilím a udáním těch, kteří měli majetky v rodinách po mnoho generací. Tak se zrodilo zdravé jádro vládnoucí třídy.
Druhá „várka“ supů se rekrutovala po odchodu do exilu těch, kteří si dobře zapamatovali varování protektorátních plakátů – zachvátí-li tě, zahyneš. Ony to byly vlastně dvě vlny. Po roce 1948 a pak po roce 1968. To si dobře prokádrovaní kupovali „v dobré víře“ velmi levně jejich majetky, kterých se ani po roce 1989 nevzdali, neboť by byli ukřivděni, když si to přece kupovali v dobré víře!
Ti z osmačtyřicátého byli po devětaosmdesátém poučeni a mnohem chytřejší než ti, kteří chodili na náměstí. Oni (pokud zestárli, tak jejich potomci) si zatím rozebírali lukrativní místa v podnicích, dohodli se, kde si půjčí „na podnikání“ a kde to nebudou muset vracet. Tak se zrodili budoucí milionáři a nová generace kapitánů průmyslu, jejichž jediným úkolem je vše prodat do zahraničí a národ chlácholit žehráním na EU. Postupně pokládají průmysl, takže se u nás bude jen kupovat a sloužit. Levnou pracovní silou pro zahraniční majitele.
Dovážíme „krabicové“ mléko z Německa (čárový kód začíná 4, my máme 8) a do téhož Německa mléko vozíme v cisternách. Pak rušíme mlékárenskou výrobu. Cukrovary jsme také zrušili a čekáme, zda se cukr pro nedostatek nezdraží? Sedlčanský sýr se alespoň vyrábí v bývalé republice, tedy na Slovensku.
Už se těším na škodovky z Číny. Musím stále myslet na slova bývalého kolegy-komunisty, který mi řekl, že se vrátí. Že povedou zákopovou válku, a až budou mít v ruce veškerou ekonomickou moc, tak nám teprve ukáží, co skutečně umí.
Proto mám „rád“ kecy o naší suverenitě, když naši politici, včetně hlavy státu lezou kamkoli, komukoliv.
Jen abychom, nedej Bože, nezůstali sví.
