Jsme národ rozličných názorových skupin, a pokud si pamatuji, tak jen za Protektorátu jsme, až na pár kolaborantů, drželi pohromadě. Po válce to bylo již jinak a nyní je to vše naruby. Jsme dokonce nejednotní v názoru na oslavy 70. výročí konce války v Evropě. Já začal šťourat v různých dokumentech a nakonec jsem zůstal u "Fronta.cz" a u "Klub 16. obrněné divize".
Mám jen poznámku k tomu, kdo vlastně byl strůjcem té hrozné války. Tady se výklady různí, takže si dovolím svůj názor, na který mě přivedly detektivky o tom, jak přátelé začínají "podnikat" společně a když je jasné, že je partner "nepotřebný", tak ho v nestřeženém okamžiku zastřelí. Analogii vidím v tom, že Hitler i Stalin byli vlastně spojenci, když se dělili o Polsko a Hitler zjistil, že Stalin nevěří, že by stejný kulišák jakým je on, ho zradil. I stalo se v momentě, kdy byl Stalin klidný a ani nevěřil svým tajným službám. Padlo proto zbytečně mnoho životů a ruští obyvatelé, považující Stalina za boha, pokládali hrdě své životy v boji "Za svobodu" a za Stalina. Padlo mnoho hrdinů a také zbytečně, když Stalin vyvraždil kvalitní důstojnický sbor, protože tam nebyli dělničtí velitelé. V mnohých filmech byly náznaky zbytečných bitev, které měly za cíl dobýt určité město k nějakému výročí. Dokonce nechal bez pomoci Slovenské národní povstání a ani Varšavě nepomohl. Tam se jeho armáda objevila až po bitvách. I Pražské povstání bylo vítězné před jejich příjezdem a nemuselo být delší, než jeden dva dny, kdyby Američani nebyli slušní a nezůstali na demarkační čáře v západních Čechách.
A co mě trápí, že náš prezident jede na přehlídku ukázek bojové síly Putina. Prý na uctění památky padlých hrdinů v boji za svobodu. A právě tu myšlenku pošpinily po válce totalitní režimy držené Stalinem a jeho následníky v područí.
Za konec války v Evropě se všeobecně považuje kapitulace německých vojsk v květnu 1945. Ta vstoupila v platnost dne 8. května, ve 23:01 hodin středoevropského času, což odpovídalo jedné minutě po půlnoci dne 9. května moskevského času. Proto se ve většině vítězných a osvobozených států považuje za tzv. "Den vítězství" 8. květen, zatímco v zemích bývalého Sovětského svazu je to 9. květen. Přitom chybělo jen málo a Den vítězství v Evropě (anglicky V-E Day) byl vyhlášen již 7. května.
Po sérii dílčích kapitulací na západní a italské frontě začali němečtí generálové jednat o bezpodmínečné kapitulaci přímo na vrchním velení spojeneckých expedičních sil ve francouzské Remeši. Nová německá vláda velkoadmirála Dönitze měla v úmyslu vzdát se pouze před západními Spojenci a pokračovat v bojích na východní frontě. Vrchní velitel spojeneckých expedičních sil, gen. Eisenhower, vědom si spojeneckých závazků vůči Sovětskému svazu, však další dílčí kapitulaci odmítl a dokonce pohrozil, že uzavře spojenecké linie a zabrání prchajícím německým vojákům i civilistům v pohybu na západ, nebudou-li Němci souhlasit s úplnou kapitulací svých vojsk na všech frontách.
Z Flensburgu, sídla Dönitzovy vlády nedaleko dánských hranic, přiletěl navečer 6. května do Remeše šéf štábu vrchního velení Wehrmachtu, generál Alfred Jodl, s pověřením bezpodmínečnou kapitulaci podepsat. Vymínil si však odklad okamžiku, kdy kapitulace začne platit, o 48 hodin, aby mohly být jednotkám vydány příslušné rozkazy. Později, v době norimberského procesu se Jodl chlubil, že tak zachránil 700.000 mužů před ruským zajetím a byl by jich prý zachránil ještě víc, kdyby mu Eisenhower povolil čtyři dny.
K podpisu kapitulace byl přizván náčelník sovětské vojenské mise, generál Ivan Susloparov, aby dokument podepsal jménem vlády SSSR. Susloparov pochopitelně návrh kapitulace ihned odeslal do Moskvy ke schválení. Hodiny však míjely a odpověď nepřicházela. Protože nechtěl brzdit ukončení krvavé války, Susloparov se nakonec rozhodl podepsat kapitulační protokol bez souhlasu Moskvy, avšak na jeho žádost byl do textu přidán článek, který umožňoval pozdější, dokonalejší akt kapitulace Německa.
Druhý podpis vítěze připojil náčelník generálního štábu spojeneckých expedičních sil, americký generál Walter Smith. Jako svědek se podepsal zástupce náčelníka francouzského štábu národní obrany, generál François Sevez. Německý generál Jodl se podpisem zavázal zajistit, že německá armáda zastaví vojenské akce do 23:01 hodin dne 8. května. Podpisový akt skončil téměř tři hodiny po půlnoci. A jen o něco později přišel Stalinův příkaz, že se nic podepisovat nemá.
Když se Stalin o podpisu kapitulace dozvěděl, rozhodl se ji neuznat jakožto "jednostrannou dohodu" s Dönitzovou vládou, podepsanou jen vrchním velením spojeneckých vojsk. Ve zprávě určené Trumanovi a Churchillovi to odůvodňoval tím, že Sovětský svaz přinesl v boji proti fašismu největší oběti a přitom to vypadá, jako by před Sovětským svazem nikdo nekapituloval, protože v Remeši nebyl přítomen žádný ze sovětských státních představitelů. Vyslovil v této souvislosti také obavu, že za těchto okolností budou německá vojska na východní frontě navzdory kapitulaci pokračovat v boji.
Stalina pochopitelně naštvalo, že Němci kapitulovali ve štábu generála Eisenhowera za přítomnosti jediného vcelku neznámého sovětského generála, který okamžitě upadl v nemilost. V některých ruských publikacích se dodnes uvádí, že Susloparov se podepsal pouze jako svědek. To je ovšem nesmysl, který má pouze podpořit Stalinem vyhlášenou tezi o "jednostranné dohodě" a "předběžné kapitulaci." Podpis Susloparova je hned vedle podpisu generála Smithe a poznámka "svědek" (witness) je pouze u jména gen. Seveze.
Aby se předešlo zbytečným sporům, Spojenci na "předběžnost" remešské kapitulace přistoupili a celý obřad se následující den opakoval v Berlíně, za přítomnosti sovětských generálů zvučných jmen.
Originální text je zde v překladu:
Autentický je pouze anglický text
AKT VOJENSKÉ KAPITULACE
1. My, níže podepsaní, jednajíce z pověření německého vrchního velení, tímto bezpodmínečně vzdáváme všechny ozbrojené síly na pevnině, na moři i ve vzduchu, které jsou k dnešnímu datu pod německou kontrolou, vrchnímu veliteli spojeneckých expedičních sil a současně sovětskému vrchnímu velení.
2. Německé vrchní velení okamžitě vydá rozkazy všem německým vojenským, námořním a leteckým úřadům a všem ozbrojeným silám pod německou kontrolou, aby zastavily vojenské akce ve 23:01 hodin středoevropského času dne 8. května a zůstaly v pozicích, které budou v ten okamžik zaujímat. Žádná loď, plavidlo nebo letadlo nesmějí být zničeny, ani nesmí být nějak poškozeny jejich trupy, motory nebo vybavení.
3. Německé vrchní velení okamžitě vydá rozkazy příslušným velitelům a zajistí provedení všech dalších rozkazů vydaných vrchním velitelem spojeneckých expedičních sil a sovětským vrchním velením.
4. Tento akt vojenské kapitulace nijak neovlivní žádné všeobecné ustanovení kapitulace, které jej nahradí, a které bude uloženo Spojenými národy nebo jejich jménem a bude se vztahovat na Německo a německé ozbrojené síly jako celek.
5. V případě, že německé vrchní velení nebo některé z ozbrojených sil pod jeho kontrolou nebude jednat v souladu s tímto aktem kapitulace, vrchní velitel spojeneckých expedičních sil a sovětské vrchní velení učiní taková trestní nebo jiná opatření, jaká uznají za vhodná.
Podepsáno v Remeši, Francie, ve 02:41 dne 7. května 1945.
Jménem německého vrchního velení
Jodl
V PŘÍTOMNOSTI:
F. Sevez
brigádní generál, francouzská armáda
(svědek)
Dále tu je:
Velichovská mise patřící mezi méně známé vojenské akce na území bývalého Československa. Cílem mise bylo doručit kapitulaci podepsanou 7.5. 1945 v Remeši polnímu maršálu Ferdinandu Schörnerovi, veliteli armády Střed. Generál Jodl upozorňoval spojence, že vzhledem k bojům s Rudou armádou nemusí jednotky uposlechnout nebo není dostatečné spojení.
Za tímto účelem byl dopraven do Plzně zmocněnec plk. Meyer-Detring, který měl kapitulaci doručit. Velitelem mise byl pplk. Robert H. Pratt ze štábu pátého sboru 3. armády. Koloně velel maj. Carl O. Dowd a skládala se z pěti vozů Ford M8, třech Jeepů, dvou štábních limuzín, rozhlasového a sanitního vozu. Dále kolonu doprovázeli armádní novináři a korespondent Reuters.
Mise vyjížděla z Plzně 7.5.1945 ve 21:40. Trasa vedla přes Žebrák, Zdice, Beroun, Motol, až do Bartolomějské ulice na velitelství Bartoš, kde probíhala krátká jednání. Po půl noci 8.5.1945 pokračuje konvoj přes Poděbrady, Chlumec nad Cidlinou, Hradec Králové, Hořice a Jaroměř do lázní Velichovky.Při jednání s německou stranou byly předány podmínky kapitulace. Kolem 11 hodiny jednání skončila a panují nejasnosti, zda mu byl přítomen polní maršál Schörner osobně.
Mezitím kolona způsobila ve Velichovkách pozdvižení a Američanům se dostalo vřelého přijetí od místních obyvatel. V poledne se mise vydala zpět do Plzně ve dvou skupinách. Jedna jela přes Hradec Králové a druhá přes Hořice a Ostroměř. Zde došlo k incidentu s místními partyzány. U Chlumce nad Cidlinou se obě skupiny spojily a přes Kralupy nad Vltavou a Beroun dorazily v 18 hodin zpět do Plzně. Rudá armáda se o přítomnosti amerických vojáků dozvěděla až z fotografií z Hradce Králové.
Další čtení je na: http://www.rottpanorama.cz/
