ČSSD otevírá dveře - jako za starých časů,

jenže nepohodlným členům, kteří zlobí a hledají odpovědi na své otázky. Není to nic nového, již po osmačtyřicátém vylučovali členy, kteří remcali proti slučování s komunisty. Škoda, že  demokracie dává do rukou právo neschopným. Uvedu příklad: Dva blbci přehlasují jednoho chytrého - toť princip chápání demokratických metod.

Tentokrát bylo mnoha hlasy odhlasováno vyloučení Petra Dimuna, „pravé ruky“ Jiřího Paroubka, pravděpodobně v rámci čistek po pádu Jiřího Paroubka. Předpokládám, že mě nikdo „neobviní“ ze sympatií k Jiřímu, ale z principu nesouhlasím s prostými čistkami po jeho odchodu z vedení. Ohlásil-li svůj odchod ze strany, pak asi proto, že chtěl předejít „demokratickému“ vyloučení. Dimun asi není diplomat nebo žongléř se slovy, což nelze „vytknout“ Zaorálkovi, který přežil v ČSSD všechny změny bez ztráty květinky.

Myslím, že tato taktika (čistky) se bude líbit i starým komunistům, které může ČSSD získat na svou stranu. Asi si všimli rostoucích preferencí KSČM, jenže tam jsou možná ke svým členům vstřícnější. Pokud někdo zlobí, nechají ho vykecat a život jde dál. Tam se také ohánějí demokratickými principy. S tím si však nikdo hlavu neláme.

Když dva dělají totéž, není to totéž – jeden vůdce, jedna myšlenka, jedna strana.