Můj syn se včera podruhé narodil

      V neděli odpoledne jsme se všichni spontánně rozhodli, že vyrazíme, za krásného počasí na kolech. Projeli jsme kaštanovou alej u Dolních Břežan, přejeli asi kilometr po silnici a s auty a cyklostezkou stoupali mírně nahoru uprostřed lánů žluté a vonící řepky olejky. Střídali jsme se v čele našeho čtyřčlenného pelotonu horských kol a po sedmi kilometrech se zastavili ve Zvoli na zmrzlině pro děti a jednom pivku. Říkali jsme si, s manželkou, že na první výjezd s dětmi (9 a 6 let) bude 12 km stačit a vraceli jsme se domů.

„My domů nechceme, chceme ještě dál“ pokřikovaly zezadu na mě děti. „Ale vždyť jste v polovině prvního kopečka už chtěli domů“ odpovídal jsem jim. Místo na Ohrobec a Lhotu, odkud jsme vyjeli, jsem tedy, maje privilegium vést peloton, navedl naši družinu úzkou lesní cestou a začali jsme sjíždět Károvským údolím dolů. Nádherná asi 5km cesta, částečně zabahněná, kde nás nahoru míjeli zablácení a udýchaní cyklisté. Dole jsme si opláchli kola průjezdem třemi brody přes potůček.

 

Střih: dojeli jsme na pravý břeh Vltavy u Zbraslavi, kde končí cyklostezka, kterou mají velmi rádi i bruslaři na kolečkových bruslí a občas běžci. Chodci a lidé s kočárky se za krásného počasí stávají raritou neboť v úseku okolo bývalého cukrovaru v Modřanech, který připomíná cihlový komín a také od přemostění Vltavy a Berounky, které je součástí pražského okruhu, je stezka úzká pro jedno kolo směrem od Prahy a pro druhé směrem ku Praze. Míjeli jsme stánek, kterému říkáme „Koutské pivo“ neboť jej tam skutečně čepují a také spoustu lidiček, kteří si za krásného nedělního počasí hověli na posekané louce s výhledem na Vltavu a Zbraslav.

 

„Pojedeme okolo Vltavy, ať se vyhneme těm davům na stezce“ zavelel jsem a pokračovali jsme po šterkovo-bahnité silničce k ohybu asfaltové stezky, která sbíhá asi v největším kopečku a kde to především na bruslích sviští bez bruslení těch pár metrů před Koutským pivkem. „No, ale my znovu do kopřiv nepojedeme“ zvolaly unisono holky, když si vzpomněli na to jak jsem je tam loni v létě protáhl, a přiřadili se bezpečně do proudu cyklo-brusličů směrem na Prahu a počaly stoupat onen kopeček. Chlapi, tedy můj syn se mnou, jeli vstříc dobrodružství přírody.

 

Náš šestiletý syn udělal neohlášený úhybný manévr, napodobujíc pronásledovaného letce stíhačky, a vjel na cyklostezku, kde se, mimo jiné, řítili z kopečka dva chlapi na bruslích směrem na Zbraslav. První z nich syna jak-takž objel, neboť mu to na sekundu umožňoval proud valící se na Prahu. Ten druhý měl čtyři možnosti. Čelně se srazit s protijedoucím cyklistou. Nebo srazit malého kluka na kole. Nebo vyskočit a brutálně se sedřít na bahnito štěrkové cestě. Poslední možnost byla zabalit to na fleku řízeným pádem. Ten kluk se zachoval fantasticky a zabalil to na fleku. Neměl chrániče na nohou a na rukou. Neměl helmu. Zachoval se jako frajer, že nezlámal, se svými dobrými 80 kily malého 25 kilového kluka. Odhodil jsem kolo a běžel k tomu klukovi, který nadával jak špaček, na pomoc. To co říkal, sem nepatří – to by mi můj první blog nepustili. Syn stál v šoku na pravé straně v pruhu stezky na Prahu, žena s dcerou asi 15 metrů tím směrem opodál. Doběhl jsem k němu, chytil jej v podpaží, nejsem Arnold, ale přišel mi v ten okamžik lehký, a postavil jej na nohy. „To si sakra nemůžete pohlídat děti?“. „Hele, promiň, nevím jak Ti poděkovat, že jsi mého syna nezabil, když Ti tam tak vlítnul“ jsem mu odpověděl. „Ale za to si nic nekoupím“ odpověděl mi. „Máš hlavu OK a máš u mě nejedno pivko, až se na Koutském na konečné bruslařské stezky na Zbraslavi potkáme, děkuji Ti“. Kroutil hlavou a rozjel se směrem ke Zbraslavskému mostu.

 

Ten odstavec jsem psal déle, než se to událo. Během ½ minuty mohl být život mého syna a naší rodiny obrácen o 180 stupňů. Během ½ minuty borec na bruslích spadl, aby nezmrzačil malého kluka a bruslil, s krvavým kolenem, s kamarádem na Koutské pivo nebo trošku dále k Poslednímu Keltovi, který čepuje staropramen.

 

Včera jsme nakonec ušlapali na kolech 20km. Dnes mi přijdou mraky krásnější a obloha modřejší, aspoň teď ráno, kdy píšu tyto řádky, než kdykoliv jindy.

 

 

 

P. S. Často modřanskou cyklo-stezkou běhám a musím v kritických situacích, maje 195 na výšku a, bohužel pro běžce, 100kg váhy, odskakovat do trávy, aby nedošlo ke střetu s bruslařem, cyklistou nebo děckem, které neudrží směr na svém vozítku. Úsek okolo komína modřanského cukrovaru by šel rozšířit – je tam místo. Úsek okolo přemostění pražského okruhu je na tom hůře, ale další metr asfaltu by se tam vešel a to by umožnilo bezpečnější předjíždění. Přemostění pro cyklisty pod mostem přes Vltavu a Berounku čeká na své dokončení od otevření pražského okruhu na podzim 2010. Od té doby se tam nic nestaví. Dámy a pánové pražského magistrátu dejte do toho investice neboť lidské zdraví či životy jsou v ohrožení nejen na silnicích. Děkuji. 

Autor: Rostislav Schwarz | pondělí 20.5.2013 20:54 | karma článku: 20,29 | přečteno: 1604x