Ženy jsou odjakživa lepší polovinou lidstva, tak proč jim to nyní kazit plíživě všudypřítomnou genderovou nivelizací.
Jednou ráno, v takovou tu chvíli, kdy je světlo, cezené zavřenými žaluziemi, úplně modré a vše vypadá mnohem tajemněji, se mi moc líbila. Blondýna, krátké vlasy, pevné tělo s těmi drobnými prsy, kde se bradavky zdají plynule tvořit vrchol. Což se v tu chvíli zdá být vrcholem všeho. Mně se už nechtělo, ona svoje „kluci, to je hezké" říkala taky unaveně. Jedno podmiňuje druhé. Ale nechtěli jsme o sebe přijít. Ráno totiž také znamenalo, že večírek končí a každý se budeme vracet domů s tím, s kým jsme tam přišli. Jak jsme se tak probírali jeden druhým, tak jsme hledali odpovídající formu.
Nakonec mi napsala svůj mobil propiskou na záda. Aby mi ho musel někdo přečíst. Někdo další. Pravděpodobně nějaká žena... chtěla se s ní vidět, taky asi zvažovala, co vše proberou a jak. Hmmm...
S manželkou jsme byli na swingu. To je ten tanec, který je od doby, kdy Škvorecký napsal Konec nylonového věku a Glenn Miller zahynul nad Kanálem, brán vážně. Dokonce se dnes vrací, a to i u nás, pusťte si třeba Mydy Rabycad. Nebo jděte na nějakou akci. Holky tam budou oblečené trochu v duchu 30 let, puntíkovaný šaty, klobouček a rukavičky. Chlapi často budou mít šle. Skoro 100 let starý styl, ale makeup, oholení atd. zcela na současné výši. Ženský v tom vypadají přirozeněji a líp, než chlapi - ale to je na samostatný článek. Každopádně je to hezké. Ale pozor: Ten tanec má pravidla. Ve dvojici je „leader" a „follower". Ano, leader vede a follower prostě poslouchá.
Podobně má rozdělené role další tanec, salsa. Když muž umí vést, tak „se to prostě stane". A TO není málo. Tanec kouzlo má. Prožitek tance. Jako civilizace si ho hýčkáme několik století, zjevně to není samo sebou.
V tanečních bývá víc holek. Zkušená holka tedy někdy „dělá chlapa". Leadera. Vede. Ostatní holky pak říkají, že toho chlapa dělá líp, než chlapi. Jasně, aby ne - má pohled i z druhé strany, ví, jaké signály jako žena/follower potřebuje, aby byla dobře vedena a proto je umí správně vydávat.
Ženský jsou prostě lepší. Nejen, že na rozdíl od nás mohou mít děti, ale dostávají se do situací, co my ne, zvládají je líp... chlap málokdy tancuje ženskou (ahoj Vlado).
Mám teď malou dceru. Se ženou, která by to číslo na mých zádech nejen přečetla, ale i by mi ho uložila do Outlooku. A třeba se zúčastnila navazující schůzky. Pokud by se jí tedy líbila ta prsa. Jako zase, o moc líp netancuje. V salse jsem leader oprávněně. Ale je to jen o prsa. Ještě menší, než ta, co na ně nostalgicky vzpomínám.
Prsa.
Nechápu, co komu na Žáčkově básni vadí. Píše přece, že bez žen, maminek, svět nebude v pořádku. Podle mne má recht. Z řádků nahoře asi sákne machismus: že jsem si užíval tady a támhle... ano, ale v jednu každou chvíli s vědomím, že se potřebujeme, s úctou... a, byť nepřiznaně, s vědomím, že slabší pohlaví jsme my.
