Zachovejme si odvahu i v příštím roce, aneb proč do toho znovu „jít”, byť výsledek je začasté nejistý.
Bylo nebylo, kdysi dávno v horách, kde bylo ještě málo vleků, se sešly dvě dvojice. Půlka jedné jsem byl já, polovinu druhé tvořil kamarád. Obě dvojice byly, že sice „vztah”, ale ještě uvidíme. Po lyžování se obě dvojice odešly bavit. Někdy před půlnocí se rozhodly, že změní podnik. Cesta k dalšímu baru vedla zasněženým svahem dolů. Má tehdejší, mnohem mladší, partnerka měla pocit, že na takovém panenském svahu je třeba se cestou koulovat, válet sudy a vůbec „bláznit". Přivolil jsem. Vypočítavě. Nicméně pak mě to začalo bavit doopravdy - on je to nejen sportovní výkon, ale i zároveň jakási choreografie, čím víc to děláte, tím víc to partnerku baví, což Vám něco připomíná... což Vás o to víc motivuje - no, nakonec mě to bavilo hodně a šťastně a udýchaně jsem se na konci cesty smál. A líbal. Na jednu stranu byly ty polibky upřímné - vezměte si tu situaci, to, k čemu směřovala... Na druhou stranu jsem samozřejmě věděl, že váha těch polibků je v duši druhé strany jiná.
Kamarád to řešil jinak. Šli tím stejným svahem dolů v klidu, kultivovaně, drželi se sice za ruce, ale nic „nevyváděli". Stálo ho to tehdy mínusové body, partnerka poukazovala na nás jako na příklad, jak se to má dělat. Jak se má život prožívat. Když jsem jejich drobnou rozmíšku zaregistroval, tehdy jsem si s uspokojením říkal: „Vidíš, kamaráde, jsi trouba - máš do toho jít po hlavě, tak jako já."
Ani jedna ze dvojic, co vystupují v tomto příběhu, už spolu dávno není... spoustu jiných dvojic mezitím. A mně teď, jak se blíží výročí té situace, pořád trápí otázka: Byl lepší přístup mého kamaráda, který si nebyl jist, a proto situací doslova opatrně prokráčel, nebo byl lepší můj přístup, kde jsem, asi v obdobné nejistotě, svolil k barvotiskové pohádce?
Když jsem tohle začal psát, svářilo se mi v mysli vícero závěrů. Po těch pár desítkách minut psaní a soustředění se koncentrovaly v jeden. Pojďme věcně: a) ani jeden pár spolu dnes není, b) jeden pár má na ten večer skvělou vzpomínku.
Moje novoroční přání tedy zní: Nebojte se a jděte do toho, i když to třeba nedopadne.
