Tak jsem si dneska přečetl, že ministr Janota navrhuje tvrdá opatření, aby schodek, který hrozí dosáhnout až 230 miliard, se poněkud snížil. Připouští ale, že je pravděpodobné, že tvrdá opatření neprojdou. To dá rozum, blíží se volby a to je období populistických gest a tak hrozí spíš rozhazování než šetření. O titulek níže je v dnešních novinách článek, který tvrdí, že strany dají letos na předvolební reklamu přes půl miliardy korun. Tedy, že půjde o nejdražší volby v historii.
K čemu ta vyhozená půlmiliarda bude? Jedna velká strana bude kydat hnůj na druhou velkou stranu a menší strany se budou z tohoto boje radovat v domění, že jsou tím třetím, který se směje. Otrávený volič nejspíš nepůjde k volbám a tak jen pár zoufalců se bude naivně domnívat, že tím, že budou volit menší zlo, nepřipustí zlo větší. Ale tím větším zlem je už absolutní hluchota a slepota politiků sebestředně zahleděných do sebe a do svých koryt, která jim znemožňuje sednout k jednomu stolu a bavit se o tom, jak z této břečky ven.
Neprůhlední sponzoří, nejasné zdroje peněz, které reklamní kampaň spolknou jen proto, aby bubny bubnovaly hlasitěji a trubky troubily tak, aby ohlušily voliče, to všechno je jen důkazem toho, že se tady ještě nenašla osobnost, která by řekla: "přátelé, blížíte se k politické apokalypse, k ekonomickému kolapsu, ke státnímu bankrotu, pojďme s tím něco udělat." Například to, že zbytečně vyhozenou půlmiliardu za volební kampaň použijeme jako první záplatu na děravý rozpočet a ve shodě napříč politickým spektrem (jak se obvykle říká) začneme hledat řešení.
V tomto bahnitém a zatuchlém politickém rybníku stejně nejsou žádné nové ryby, takže není koho volit. Možná, že tím teď mnoho lidi naštvu, ale mnohem účelnější by bylo, kdyby všechny strany vytvořily jednu jedinou kandidátku, na kterou by daly své nejlepší osobnosti a volič by tak dostal šanci volit ne strany, ze kterých marně vyzobává osobnosti, aby jim dal preferenční hlasy, ale přímo ony osobnosti, u kterých by byla naděje, že nás z tohoto hnoje vyvedou na voňavou louku.
Jenže strany se nedohodnou a tak zcela jistě nakonec vyhraje ten, který toho voličům naslibuje nejvíc. Kdo trochu přidá důchodcům, trochu slíbí mladým manželům, nabídne jistoty nejistým a ještě si budete moci na jejich bilboardech pohladit labradora. A protože odéesáci jsou, jak tvrdí, za vodou, tak těm to může nakonec být jedno. Jedni za osmnáct, druzí za dvacet bez dvou. Nemá smysl se hádat, kdo je větší pekelník: jestli Rath anebo Langer, Paroubek nebo Topolánek. Za chvíli to bude jedno, protože všichni budeme tam, kde je zakázané slovo, které kodex blogera zakazuje. Ale vy stejně víte kde.
