Zůstávání naživu si vyžaduje vědět proč.Nepřestávat vnímat, kdo jsme, co tvoří naši identitu, jak jsme stali tím, čím jsme, jak se dál stávat tím nejlepším, čím být můžeme.
Jak to nejlepší rozeznat od horšího.
Jakými technikami a metodami si usnadňovat to nejlepší a znemožňovat to nejhorší.Jaké příklady a modely jednání napodobovat a jaké si naopak protivit.Kdo v našem okolí může být v tomto úsilí naším spojencem a pomocníkem a kdo nám v něm naopak brání a překáží.
Jaká idea, víra, historka, poučka, citát, mýtus nám naopak k našemu úsilí přidává energii a jaká ji naopak ubírá.Jaká činnost či nečinnost, nás vede úspěchu a jaká ke krachu.Jak poznávat, vyhledávat a vytvářet kvalitu a vyhýbat se braku.
Jaký náš čin je nám i druhým prospěšný a jaký škodlivý.
To vše se jední slovem nazývá diskriminace.
Ve svém původním smyslu to znamená jednoduše schopnost rozlišovat.Tu naše civilizace ztrácí, protože diskriminace se v jazyce liberální politické koreknosti, sociálního inženýrství a myšlenkové diktatury stala nemravným slovem a trestným činem.Přitom diskriminace samotná je nezbytná k přežití, neboť bez ní nedokážeme rozhodovat o žádném dalším kroku svého života.
Diskriminace je myšlenka, která nám pomáhá se orientovat a rozhodovat, co a proč v tu či onu chvíli dělat či nedělat.Z nedostatku diskriminace často pácháme, nebo umožňujeme páchat zločiny nejhorší.
Diskriminace je tvrdá mentální práce, která potřebuje dobře fungující morální kompas.Na tu dnešní západní civilizace příliš zlenivěla a klame se z nouze ctností, kterou pojmenovává slovy jako je tolerance, laskavost, koreknost, právo na odlišnost, různorodost, diverzita atd...
Právo diskriminace je nutnost přežití.
