Islám a otrokářství

Dost často se v diskusích používá,jako argument proti západní civilizaci,téma otrokářstvítakže v tomto článku to chci uvést na pravou míru:

záleží jen na nás Muslimský svět nebyl ani v minulosti pouhou obětí(já nevím o žádném případě muslimského otroka v nemuslimském světě),jak je nám dnes stále podsouváno, ale velmi často i v postavení útočníka. Osmanská říše po několik staletí prováděla krvavé koloniální výboje mimo jiné i v Evropě a její koloniální panství se definitivně zhroutilo až porážkou v 1. světové válce. Muslimští Arabové znamenali v 17.-19. století pro plundrování zdrojů černého kontinentu a zajímání otroků na severu a východě Afriky totéž, co křesťanští Portugalci pro africký západ a jih. Pokud jde o současnost, pak brutální etnické čistky v súdánském Dárfúru včetně hromadného znásilňování žen mají koneckonců na svědomí muslimské milice ze severu země podporované centrální muslimskou vládou, když cílem jejich agrese jsou převážně křesťanské a animistické černošské kmeny na jihu. Saudská Arábie oficiálně zakázala otroctví v 60. letech, v Mauretánii bylo zakázáno v roce 1980, ale v řadě muslimských zemí, jako je Niger, Súdán, Mauretánie nebo Mali, je otrokářství provozováno dodnes. Arabové na své černošské spoluobčany pohlížejí se zjevným rasismem.

V návaznosti na předchozí text chci zdůraznit,že otroctví v USA,bylo zrušeno v prosinci roku 1865,a toto zrušení začleněno do Ústavy Spojených států,jako 13.dodatek

To vše v době kdy již bylo zrušeno otroctví ve francouzských,britských a nizozemských državách!!! Úryvek z knihy Gilese Miltona-Bílé zlato(neobyčejný příběh Thomase Pellowa a milionů evropských otroků v severní Africe):

„Lorda Castlereagha se tato kritika dotkla.Již dříve se energicky zasazoval,za zrušení obchodu s černými otroky a nyní se zapřisáhl,že obchod s bílými otroky ukončí také.V létě roku 1816 přesvědčil britskou vládu,aby vyslala do Středozemního moře velké loďstvo.Jeho cílem bylo donutit berberské vládce,aby přestali chytat a prodávat evropské zajatce.Neměly se vést žádné diskuse,platit žádné úplatky,a absolutně se neměly dělat žádné ústupky.“Jestliže je třeba se uchýlit k síle“pravilo se ve vznosné deklaraci o úmyslech britské vlády,„je nám útěchou vědomí,že bojujeme za posvátnou věc lidskosti.“Nikdy nebylo pochyb o tom kdo bude této flotile velet.Sir Edward Pellew,příběh svého předka Thomase Pellowa dobře znal a horlivě se zajímal o bíle otroky v severní Africe.Byl energický odhodlaný,a byl připraven použít k dosažení svého záměru zdrcující síly.Upřel svůj zrak na město Alžír,které působilo v severní Africe největší nesnáze,plně si vědom,že porážka alžírských korzárů,vyšle neklamné poselství do Tunisu,Tripolisu a Maroka.Pellew si nepřál nic menšího,než úplnou kapitulaci každého korzára a otrokáře v severní Africe.

Jeho impozantní loďstvo připlulo k Alžíru koncem srpna 1816.Zakotvil svou vlajkovou loď Quenn Charlotte v alžírské zátoce a poslal vládnoucímu dejovi Umarovi nekompromisní poselství.Umar dostal jednu hodinu na to,aby bezpodmínečně kapituloval,propustil otroky a navždy se zřekl obchodu se zajatými Evropany.Když dej neodpověděl,Pellew vyhlásil válku.

Každý velitel si byl vědom,že hraje o ty nejvyšší sázky.Jestliže Pellew v bitvě zvítězí,obchodu s bílými otroky bude konečně učiněna přítrž.Prohraje-li však,prestiž berberských korzárů se nesmírně opět pozvedne.Tři tisíce otroků stále ještě zadržovaných v severní Africe,bude odsouzeno k doživotnímu zajetí,a evropské obchodní lodi se opět ocitnou v nebezpečí útoku.

Bitva začala osamělým výstřelem z pozemní baterie těsně u pobřeží.Nikdy se nedozvíme,zda byl vypálen náhodou nebo ne,ale rozzuřeného Pellewa přiměl ke strašné odpovědi.Americký konzul William Shaler zanechal názorné líčení zkázy:„Dělostřelba trvá se zuřivostí,kterou si lze představit,jen z praktické zkušenosti,šrapnely a rakety létají nad mým domem,a kolem něj jako krupobití“Dejovy síly kladly tuhý odpor,a pálily na Pellewovu flotilu stále více dělových salv.Siru Pellewovi dvě střely z mušket čistě prolétly oděvem,ale jako zázrakem ho nezranily.Třetí roztříštila dalekohled,který svírál pod levou paží.Jak se stupňoval zápal bitvy,uvízla mu v čelisti velká dřevěná tříska,a odražená střela ho zasáhla do nohy.

Troufalost Umarových sil s postupujícím dnem rostla.Na Pellewových lodích působily spoušť,jejich těžké střely,tříštily lodní žebroví,a ochromovaly lanoví a plachty.Poručík John Whinyates napsal:„Nohy,ruce,krev,mozky a roztrhaná těla byly kolem rozesety všemi směry.Vaše nohy mohly stěží uniknout kluzskosti paluby,která byla zmáčena krví“Pellew však odmítl stáhnout se do bezpečí,protože věřil,že je jeho svatou povinností bojovat až do smrti.„Bitva byla doslova zápasem mezi hrstkou Britů ve službách ušlechtilé věci,a hordou fanatiků“napsal John Whinyates.

Když se nad Alžírem snesl soumrak,bitevní štěstí se začalo zvolna obracet.Do deseti hodin britské síly zasypaly Alžír více než 50 000 dělových koulí,a proměnily hlavní městské baterie v trosky.Pellew nyní mohl obrátit pozornost na velké korzárské loďstvo v přístavu.Na lodi stojící těsně vedle sebe dal s ničivým účinkem vystřelovat zápalné náboje a šrapnely.„Všechny lodi v přístavu byly v plamenech,a oheň se rychle rozšířil na celou zbrojnici,sklady a dělové čluny.Naskytla se podíváná tak hrůzně velkolepá a zajímavá,že ji žádné pero nedokáže popsat“napsal John Whinyates.V jednu hodinu v noci bylo již v přístavu,a kolem něj všechno v plamenech,a oheň se odtud,jako z jádra rychle rozprostíral k městu.

Když nastal úsvit příštího dne,konzul Shaler si při pohledu na rozsah zkázy  nevěřícně promnul oči.Velká část města ležela v troskách,včetně jeho vlastního konzulátu,a celé čtvrti Alžíru přestaly existovat.„Město neuvěřitelně utrpělo,“napsal.„Stěží  se najde dům,který by nebyl nějak poškozen,a mnohé jsou rozbořené.“Přístav skýtal ještě děsivější podívanou.„Zátoka byla plná vraků jejich loďstva,“napsal Pellewův tlumočník Abraham Salamé, „a kouř se šířil všemi směry.“Dodal,že„nejotřesnější a nejhrůznější pohled byl na množství mrtvých těl,která se vznášela ve vodě“.Bylo zabito více,než dva tisíce Alžířanů,mezi nimi mnoho korzárů,a ještě více jich bylo smrtelně zraněno.Britské ztráty naproti tomu činily 141 mrtvých a 74 zraněných.

Pellew toužil onovit vojenské operace hned za rozbřesku,ale záhy shledal,že dalších akcí již není třeba.Alžírský dej krátce obhlédl své kdysi slavné hlavní město a uvědomil si,že v boji již pokračovat nemůže..Bezpodmínečně se vzdal,což byla ponižující rána jeho pýše,a podřídil se všem požadavkům britského velitele.Mezi nimi bylo propuštění všech zbývajících otroků v Alžíru a zrušení křesťanského otroctví navždy.

Oněch 1642 otroků držených v Alžíru mohlo stěží uvěřit,že své utrpení mají  konečně za sebou.Během bitvy byli svázáni dohromady a přemístěni do podzemní jeskyně na úbočí pahorku nad městem.Když se dozvěděli o Pellewově vítězství a zjistili,že jejich stráže uprchly,vymanili se z okovů a vyrazili ze svého dočasného vězení.„Spěchali jsme ven z jeskyně,“napsal francouzský otrok Pierre-Joseph Dumont, „vlekli své řetězy a prodírali se kupředu ostružiním a houštinami,bez ohledů na krev prýštící nám z obličejů a těl.Prostě jsme své rány již necítili.“Abrahamem Salamem stav nově osvobozených otroků otřasl.„Když jsem přišel na břeh,byl to krajně žalostný pohled,v jak strašném stavu všechna ta ubohá stvoření byla.“Ale pro otroky samé to byla chvíle,o níž tolik let snili.Provolávali slávu,zpívali radostí a potom jediným rozjásaným výkřikem zvolali:„Ať žije anglický admirál!“

Pellew sám byl na svou úlohu při zničení Alžíru nesmírně hrdý,a ještě více ho potěšilo,když mu přinesli zprávu,že otroctví se zřekly také Tunis,Tripolis a Maroko.Velké dražby otroků měly navěky skončit,a všichni zbývající zajatci byli bez dalších průtahů osvobozeni.

„Že jsem byl jedním z pokorných nástrojů v rukou Boží prozřetelnosti,“napsal Pellew, „…a navždy zničil nesnesitelný a hrůzný systém otroctví,nikdy pro mne nepřestane být zdrojem radosti a upřímného uspokojení.“Pellewovo jméno bylo oslavováno po celé Evropě a mnohé země,které trpěly obchodem s bílými otroky,mu za jeho triumfální vítězství vyjádřily vděčnost.

Když se Pellew vrátil domů do svého rodného Cornwallu,byl uvítán jako hrdina.Poprve za celá staletí se místní rybáři a kupci mohli vydávat na moře bez nebezpečí,že budou zajati,a uvrženi do otroctví,nebo jejich vesnice a města vypleněny,a jejich obyvatelé odvlečeni  do strašného nevolnictví.

 Neopomenu vložit odkaz na jeden vysoce zajímavý článek,pseudohumanisty,a muslimofily to nepochybně rozčílí,i když autorem je Ferdinad Peroutka junior:

http://www.svedomi.cz/svedomi/2006/pef_0612_misto_krestana.htm

a ještě dva zajímavé a znepokojující odkazy:

http://www.eurabia.cz/Articles/414-cesta-do-otroctvi-po-evropsku-.aspx

http://areopag.christ-net.sk/viewtopic.php?p=53798&sid=81f41f404a3e531b5e9a78f69590dd64