V poslední době mohl pozorný čtenář médií narazit na zprávy typu „Stát hledá zemědělské diplomaty“. Samozřejmě, funkce zemědělských diplomatů nebo specifičtěji „zemědělských atašé“ není ve světě ani v ČR nic nového.
(Globální ) úvod
Z přehledu můžeme vidět, že funkci „zemědělských atašé“ využívá cca 15 (zemědělských) mocností, u ostatních zemí je tato činnost zahrnuta v práci „obchodních radů“, případně diplomatů „generalistů“. Zajímavý může být také fakt, že tento seznam zemí se zcela neshoduje se seznamem největších exportérů zemědělských produktů, i když min. u Brazílie se jedná o chybu ve statistice, protože má po celém světě 8 zemědělských atašé. Mezi další neuvedené významné zemědělské exportéry patří také Thajsko, Indonésie a Belgie. Pro správné chápání je samozřejmě důležité rozlišovat tuto statistiku od celkové zemědělské produkce, kam samozřejmě patří třeba Indie a Nizozemsko je v tomto ohledu „až“ na 22. místě. Z toho logicky vyplývá, že v případě Nizozemska je velká část jeho exportů tvořena „re-exporty“, kdy se dovezou potřebné suroviny (a někdy dokonce i již hotové produkty), ty se více či méně zpracují (v některých případech tedy pouze přebalí nebo přeloží z lodě na vlak nebo náklaďák anebo obráceně) a pošlou se do světa, resp. z 80% do EU. Tento fakt pouze potvrzuje, že Nizozemsko není pouze „zemědělským národem“, ale především zemí obchodníků!
Česká republika
V československé historii může být za prototyp úspěšného zemědělského diplomata považován, pochopitelně s trochou nadsázky a zobecnění, také Andrej Babiš. V době, kdy byl vyslán jako delegát podniku zahraničního obchodu Petrimex do Maroka a zabýval se tam hlavně dovozem surovin (fosfátů) pro výrobu hnojiv v Československu. Kam až dotáhl tuto svou (chemicko-) zemědělskou diplomacii už všichni víme.
Není samozřejmě účelem tohoto textu jakkoliv komentovat rozmístění agrárních expertů na českých ambasádách (v Rusku, Srbsku, Saúdské Arábii, Číně a na Ukrajině), které bylo jistě předmětem mnoha diskusí, kterých jsem se neúčastnil. Nicméně bych rád vyjádřil obavu, že v kvalifikačních požadavcích na tyto pozice jsou dvě (v tomto případě možná trochu zbytečné?) podmínky, které, dle mého názoru, významně zmenší množinu potenciálních vhodných kandidátů. Jedná se o znalost dvou cizích jazyků (většina lidí v businessu ovládá pouze angličtinu a pokud by byla důležitá znalost druhého cizího jazyka, tak nejspíše jazyka dané země) a zejména podmínka bezpečnostní prověrky na stupeň „Tajné“, kterou většina lidí nemá a nepotřebuje a její získání trvá cca jeden rok.
Při pohledu do příslušných statistik můžeme vidět, že i v případě ČR se většina agrárního obchodu odehrává v rámci EU, ale na rozdíl od Nizozemska zůstává celková bilance záporná – ve výši 18 mld. Kč, přestože tento schodek od r. 2012 klesá. A ne zcela překvapivě můžeme také zjistit, že Nizozemsko je na straně dovozu do ČR první zemí (celkově čtvrtou), která není naším sousedem a teprve za ním jsou známější producenti jako Itálie nebo Španělsko.
Nizozemská tradice
Je dobré si uvědomit, že Nizozemsko nezískalo tuto pozici (2. největší světový exportér zemědělských produktů po USA a před Německem; s neuvěřitelným objemem 101 mld. USD) ani náhodou, ani rychle. Dobrým příkladem je např. historie pěstování tulipánů – holandského národního symbolu, jehož přirozená sezóna právě nastává (otevírání květinového parku Keukenhof). „Tulipánová horečka“ je název pro jednu z nejstarších spekulativních bublin, která proběhla v Holandsku v letech 1634-1637. V této době se lidé nezdráhali kvůli nákupu tulipánových cibulí prodat svůj dům či statek. V roce 1637 se dokonce objevil případ výměny pivovaru v Utrechtu (hodnota 30 000 guldenů) za 3 kusy vzácných cibulí! Je zajímavé, že ve stejné době se dal měšťanský dům v Amsterodamu koupit přibližně za 10 000 guldenů. I dnes je jasné, že tyto ceny nemohly vydržet věčně, takže v okamžiku, kdy začaly klesat, tak mnoho obchodníků zbankrotovalo a mj. se jednou z obětí krize stal také malíř Rembrandt van Rijn, který byl donucen vyhlásit úpadek a prodat svůj dům v dražbě. A jaká je dnešní tulipánová realita? Svazek 50 malých tulipánků můžete koupit i za 5,- EUR! A zhruba polovina „holandských“ květin je dovážena z Afriky nebo z Izraele a poté většinou opět exportována do celého světa. Celkem tak nizozemský květinový průmysl vyváží zboží v hodnotě více než 16 mld. EUR.
Dalším „kulturním“ důkazem důležitosti zemědělské produkce v Nizozemsku může být velký počet starých obrazů se zemědělskou tématikou a zvířaty zvláště – často i téměř v životní velikosti. Mým odhadem je v nejlepší haagské galerii Mauritshuis téměř polovina obrazů, na kterých je nějaké zvíře, a často jsou dokonce hlavním tématem. A dívka s perlou pouze jedna.…J
Nizozemská zemědělská diplomacie
Síť „zemědělských radů“ podporuje holandské firmy s mezinárodními ambicemi v zemědělském a potravinářském sektoru. Celá síť má 42 poboček, které působí v celkem 74 zemích. Zároveň fungují i při významných mezinárodních organizacích jako je např. FAO (specializovaná agentura OSN pro výživu a zemědělství) se sídlem v Římě, při EU v Bruselu a při WTO v Ženevě. Vyslaným radům navíc většinou asistují ještě místní experti, což jim pomáhá rychle sehnat ty správné informace nebo pomoci firmám v úspěšném podnikání. Navíc mají za úkol, jako všichni diplomaté, být v dobrém kontaktu s místní vládou, nejčastěji samozřejmě s ministerstvem zemědělství. Často tak mají exkluzivní přístup ke slibným projektům v rámci státní správy nebo místní samosprávy. Poskytované služby zemědělských radů standardně obsahují vyhledávání obchodních informací; získávání informací o relevantních právních předpisech; informace a pomoc při řešení veterinárních a fytosanitárních překážek; asistence při zahajování zemědělských projektů a zapojování se do místních dodavatelských řetězců.
Nejen obchod, ale také vzdělávání, výzkum a inovace
Pochopitelně, tak velký zemědělský export a intenzívní produkce si vyžadují také patřičné akademické a vědecké zázemí. To má centrum ve Wageningenu, kde prosperuje místní zemědělská univerzita Wageningen UR (University & Research centre) a na ni navazující „Food Valley“ – zastřešující organizace, která zahrnuje celkem více než 15 000 vědců, 150 společností a 20 vědecko-výzkumných institucí. Pro lepší představu si můžeme srovnat Wageningen UR s Českou zemědělskou univerzitou v Praze. Žebříček nejlepších světových univerzit – 73. místo vs. ČZU - nehodnocena. Počet studentů – 10 000 vs. 28 000. Celkový počet recenzovaných akademických publikací za posledních 10 let – 104 000 cca vs. 1 800 (nebo citace a patenty celkem cca 387 000 vs. 15 900). Je tedy zřejmé, kde je vědecká kvalita i kvantita.
EXPO 2015 zaměřené na zemědělský business – budoucnost
Původně nizozemská vláda účast na EXPO 2015 v Miláně odmítla, ale NCH (Netherlands Council for Trade Promotion) toto rozhodnutí změnila a vytvořila za tímto účelem speciální nadaci, která nizozemskou účast zajišťuje. Holandští organizátoři zdůrazňují, že téma EXPO 2015 (“Feeding The Planet, Energy for Life”) souzní s národními silnými stránkami a „top sektory“, proto by byla neúčast nizozemského pavilónu a firem zcela nelogická. Celá účast je založena na principu PPP, kdy zhruba polovina nákladů by měla být hrazena ze soukromých prostředků a druhá polovina z veřejných (přesné rozdělení není zatím známo, protože k oficiálnímu potvrzení nizozemské účasti došlo teprve v listopadu 2014 a stále probíhá intenzívní hledání možných finančních i jiných zdrojů!). Heslo jejich účasti je "Share, Grow, Live" a motto NCH „From Contacts to Contracts“. Nizozemské akce budou probíhat na dvou lokalitách – 1) v národním pavilónu na výstavišti EXPO (o rozloze 2 400 m2) a 2) na „Nizozemském dvoře“ v reprezentativních prostorech Milanese Museo Nazionale della Scienza e della Tecnologia "Leonardo da Vinci" (zde budou k dispozici prostory o rozloze cca 40 000 m2!). Hlavním rozdílem proti minulým nizozemským účastem na výstavách EXPO bude zaměření na business! Samozřejmě, některé aktivity budou mít i přesah např. do oblastí „Dialogu o udržitelnosti“ nebo prezentace vědy, výzkumu a inovací. Jako hlavní klienty EXPO nabídky vidí potravinářské firmy, dodavatele do zemědělsko-potravinářských řetězců a výzkumné instituty nebo společnosti zaměřené na inovace v těchto oblastech. Rozsáhlá nabídka služeb NCH v rámci EXPO 2015 pro všechny firemní nebo akademické zájemce se pohybuje v rozmezí 250 – 750 EUR / účastníka až po 7 500 – 15 000 EUR + DPH / společnost – dle rozsahu, resp. dohody.
Závěr
Je tedy zřejmé, že výkonnost nizozemského zemědělského a potravinářského sektoru nelze jednoduše (vůbec?) napodobit a pravděpodobně na tom moc nezmění ani pět vyslaných zemědělských diplomatů, navíc pokud opravdu dva z nich budou působit v zemích postižených válečným konfliktem, resp. obchodními sankcemi. Samozřejmě se budu rád mýlit, pokud se brzy podaří změnit bilanci českého agrárního zahraničního obchodu do pozitivních čísel.
V nizozemském případě se jedná o dobře promazaný kolos, který v sobě spojuje nejen zemědělskou a obchodní diplomacii, ale zejména staletou tradici, aktuální úspěchy v příslušných vědách a inovacích a nemalé finanční prostředky nejen ze státních, ale zejména ze soukromých zdrojů. Obávám se, že všechny tyto faktory v ČR ve velké míře chybí. Přesto, nebo právě proto, je nutné, abychom se těmito „best practices“ inspirovali a v maximální možné míře je zaváděli i v našich skromných podmínkách.
