Pro úvodní blog se mi nabízelo mnoho témat. Jako nejzajímavější se mi zdály například výsledky sektorových analýz nizozemského zdravotnictví; akademického a výzkumného sektoru nebo energetiky, včetně dvou „mega-scénářů“ firmy Shell – zvítězí „oceány“ nebo „hory“? (viz http://www.mzv.cz/hague/cz/obchod_a_ekonomika/obchodni_investicni_a_inovacni.html) Zajímavé byly také dojmy z konzultací vrchního ředitele sekce ekonomické MZV Ivana Jukla nebo z návštěv nizozemských „center of excellence“, která tak skvěle realizují propojení vědy s businessem – Eindhoven (High-Tech a Philips), Leiden (Life Sciences), Wetsus (voda) nebo Wageningen (zemědělství a potraviny).
Nakonec jsem se ale rozhodl prozkoumat trochu detailněji a z různých pohledů „klasické“ téma, kolik zboží a služeb, v jaké hodnotě a proč ČR vyváží do Nizozemska? Nejdříve základní čísla za r. 2013 - podle Českého statistického úřadu činil obrat vzájemného obchodu téměř 180 miliard Kč (10. místo mezi zeměmi). Z toho český vývoz tvořil 88 miliard Kč (9.) a dovoz téměř 92 miliard Kč (7.). Obchodní bilance tak byla záporná ve výši přes 3 miliardy Kč. Pro ČR se jedná o zhoršení stavu neboť v r. 2012 činilo kladné saldo ČR více než 3 miliardy Kč. Tomu odpovídají i nizozemské statistiky, dle kterých byla ČR 10. největším „loserem“ z importérů do Nizozemska. Když se zaměříme na konkrétní komodity, tak vidíme, že k výraznému poklesu došlo v r. 2013 téměř ve všech položkách s výjimkou telefonních přístrojů.
Toto postavení Nizozemska v českém zahraničním obchodě zřejmě zhruba odpovídá jeho potenciálu dle gravitačního modelu a vzhledem k jeho výraznému poklesu v loňském roce (o 11%) asi ani nelze očekávat brzké navýšení vývozu do Nizozemska na úroveň Itálie nebo Ruska. Přesto, jak lze tento nejen absolutní, ale také relativní pokles vysvětlit? Snad tím, že nizozemská ekonomika byla ještě 1. polovinu r. 2013 stále v recesi a po celý rok klesaly celkové dovozy. Možná se projevilo pořekadlo, že „Holanďani šetří více než Skoti…“
Dalším a možná zajímavějším problémem je výše přidané hodnoty našeho exportu, v kterém je Nizozemsko až za Rakouskem a Španělskem (11. místo dle OECD-WTO Trade in Value Added – TiVA databáze;1 374 mil. USD). V opačném směru je to1 758 mil. USD přidané hodnoty, takže i v tomto přesnějším indikátoru je naše saldo záporné a mnohem výrazněji (5% vs. 28%). Ale to je už spíše obecný problém české ekonomiky, že vytváří málo přidané hodnoty.
Klíčovou otázkou tak je, proč české firmy, které jsou tak úspěšné v Německu nebo ve Velké Británii nemají podobnou úspěšnost také v Nizozemsku a proč exportují tak málo „přidané hodnoty“ (tato otázka bohužel platí obecně)? Pro srovnání uvedu ještě pár čísel – v loňském roce ČR realizovala do Německa téměř bilión Kč „hrubého“ exportu a do Velké Británie 152 mld. Kč (tj. téměř dvojnásobek exportu do Nizozemska), přičemž Německo dováží zboží v hodnotě celkem přes 1 173 mld. USD, Velká Británie cca 700 mld. USD a Nizozemsko více než 500 mld. USD.
Co může tento nepoměr vysvětlit? Vzdálenost do Rotterdamu je mnohem menší než do Londýna a navíc po souši nebo případně po vodě přes Dunaj. Rozdílný podíl automobilového průmyslu? Kupodivu, i přes obvyklé představy nejsou podíly „automotive“ na přidané hodnotě v uvedených zemích až tak vysoké (od 0,5% v NL až po necelé 4% v ČR dle údajů OECD, 2010) a ani rozdíly v relativním podílu „automotive“ na HDP mezi Velkou Británií, Nizozemskem nebo Itálií nejsou příliš významné.
Nepříliš populární a obtížný cizí jazyk? V praxi by mělo mít Nizozemsko spíše výhodu – 90% Holanďanů se domluví anglicky a 70% německy! Někteří experti mají také názor, že Nizozemci jsou tak dobří obchodníci, že prostě nenabízejí takové marže jako např. v Německu. Ve statistikách obchodu s Nizozemskem bude asi zahrnuto také více „intra-group“ obchodů, tj. v rámci jednotlivých obchodních skupin nebo holdingů. Např. američtí nebo jiní investoři, kteří u nás působí přes nizozemské centrály nebo pobočky. Ty v ČR něco produkují, a s menší marží to vyvezou přes Nizozemsko někam dále a účetní zisk realizují někde jinde.
Naštěstí existují i pozitivní příklady „českých“ společností, které jsou schopné uspět na náročném nizozemském i dalších světových trzích. Kromě „samozřejmé“ Škody-Auto, uveďme alespoň některé, méně známé, z nich - Boltjes International, FEI Czech Republic nebo TENEZ.
Jak tento trend nebo statistiky změnit? Mít více podobných společností jako jsou výše uvedené nebo, pokud bych mohl ukončit tento první blog s humorem a nadsázkou, bych měl dva návrhy. Buď postavit v Nizozemsku nějaký větší závod Volkswagenu nebo jiné automobilky, která nakupuje u českých subdodavatelů nebo by se mohly spojit jedna z největších světových mlékárenských společností Royal FrieslandCampina (tržby cca 11 miliard euro) a Agrofert (obrat 236 miliard korun)? A kupodivu i v nizozemském automobilovém sektoru se chystají změny k lepšímu. Bývalá továrna Mitsubishi VDL Nedcar se sídlem v Bornu v provincii Limburg plánuje přijmout až 400 zaměstnanců (k současným 1 500) tak, aby v příštím roce zajistila výrobu více než 50 000 vozů typu MiniHatch pro BMW.
Takže věřím, že i obchodní statistiky se trochu pohnou pozitivním směrem (minimálně ty investiční – díky koupi Telefónicy, S.A. společností PPF Arena 2 B.V., samozřejmě se sídlem v Nizozemsku a naposledy nákupu padesáti supermarketů a hypermarketů rakouského SPARu firmou Ahold - Albert). Takže „Nizozemsko“ bude pravděpodobně opět největším investorem v ČR.
Můj první blog přinesl více otázek a čísel než odpovědí, ale tak to při řádném výzkumu bývá… V každém případě přivítám od čtenářů jakékoliv poznámky, dotazy nebo návrhy námětů pro příští blogy. Jsem tu přeci pro Vás!
Roman Holý
Ekonomický diplomat ZÚ Haag
Pozn.: Tento blog není oficiálním stanoviskem MZV/ZÚ Haag.
