Ne, ne, není to můj případ :-). Já mám své děti nesmírně rád a jsem na ně přímo
hrdý. Dokázaly již ve svém životě možná více, než já sám. A ještě dokážou. Přál bych jim lepší budoucnost. Nebo alespoň takovou, jakou máme my přítomnost.
Ale
v mém okolí je mnoho lidí, kteří
své děti asi nenávidí.
Chci psát o nich. O lidech, kteří možná v dobré víře, volí v parlamentních volbách některé politické strany. I v mém okolí je mnoho takových lidí. Vážím si jich, chtěl bych s nimi diskutovat. Z nějakého důvodu to však není možné, zřejmě to neumím. Tito lidé věří tomu, že volbou stran, slibujících sociální citlivost, spravedlnost, solidaritu, rovnost, jistoty ve stáří, bezplatné školství, zdravotnictví bez poplatků a podobně-zajistí svým dětem růžovou budoucnost. A toto vše na dluh.
Já osobně se domnívám, že je tomu právě naopak. Možná se také mýlím. Můj názor však je ten, že růžovou budoucnost svým dětem zajistíme jenom tím, že se k otázce volby politické strany postavíme ještě zodpovědněji a domyslíme důsledky naší volby.
Splnění slibů, jako 13.důchody, vyšší podpory v nezaměstnanosti, dětské přídavky všem rodinám, nezvyšování DPH na potraviny a i jiné bohulibé sliby nás bude stát další a další zadlužení a zvýšení schodku státního rozpočtu. Poslední roky rostou rozpočtové schodky neúměrným tempem. Toto není udržitelný stav! Pokud by měly státní výdaje (mandatorní=ze zákona) zůstat na stávající úrovni, zajistí voliči sociálních stran našim dětem naopak velmi černou budoucnost. Může se stát, že naše děti půjdou do důchodu v 70-ti možná 75-ti letech. Naše děti bude stát zdravotní péče mnohem více, než stávající regulační poplatky. Budou si muset platit nejen vysokoškolské vzdělání, ale možná i středoškolské a přispívat na základní. A to všechno jen proto, že náš stát na důchod našich dětí, na zdravotní zabezpečení našich dětí a na jejich vzdělání nic nešetří. Stát všechno, co za rok vybere na daních a co utrží za privatizovaný majetek, utratí. A ta částka mu ještě nestačí- stát si letos na pětinu výdajů a příští rok již na čtvrtinu výdajů půjčí!!! Strany, které si říkají sociální, projídají budoucnost našich dětí. Tyto strany myslí jen na svoje hlasy ve volbách a na své zájmy. Na budoucnost našich dětí nemyslí. Proto jsem v nadpise použil nadsázku. Více jak polovina voličů v této zemi volí tyto strany. Zřejmě voliči těchto stran nenávidí své děti!?
Lidé si stěžují na zvyšování cen. Neuvědomují si ale, že ceny rostou právě v důsledku toho, že stát utrácí více, než vydělá (vybere na daních). Ten stát takové hospodaření učí i nás. Pokud bychom my občané i náš stát utráceli jen tolik, kolik vyděláme, růst cen by nebyl takový.
Každý dluh je třeba splácet. Musí jej splácet člověk, který si vzal hypotéku na stavbu svého domu nebo pořízení bytu. Zrovna tak své dluhy musí splácet stát. Představte si, že státní dluh je větší než bilion korun. To je milion milionů! Náš stát si již více jak 15 let půjčuje na krytí svých nadměrných výdajů. A zatím ještě ani korunu svých dluhů nezačal splácet. Splácí jen úroky. Vy, kdo máte hypotéky a jiné půjčky je musíte ale splácet od samého začátku! Tak by je měl splácet i stát.
Největší nárust dluhů způsobily sociálně demokratické vlády v letech 1998-2006 s ministrem financí a „nejoblíbenějším“ politikem B. Sobotkou. Ano, kdo rozdává z cizího, bývá oblíbený. On však rozdával nejenz našich daní, ale ještě na dluh. Většinu státních výdajů tyto vlády, mající většinu v parlamentu, uzákonily (před volbami 2006 paradoxně s pomocí ODS). Tyto strany se oháněly prorůstovými opatřeními v době růstu ekonomiky. Taková opatření ale jsou potřebná v dobách krizových a musí se platit z předchozích úspor – rozpočtových přebytků. Přebytky však nikdo netvořil. Následující vláda výdaje již nebyla schopna snížit, protože neprosadila změnu těchto zákonů.
Důsledkem takovéto neúměrné sociální politiky je i současná krize. Sice se říká, že vznikla v USA a přelila se k nám. Tam však vznikla ze stejných důvodů- ve snaze o sociální rovnost a spravedlnost, kdy každý člověk-i nemajetný a s malými příjmy chtěl mít vysoký životní standard, avšak na dluh.
Podle mého názoru nadměrné sociální cítění je příčinou všech ekonomických problémů dnešního světa. Na to, aby stát mohl být sociální, musí být bohatý a ekonomicky silný. A to náš stát zatím není.
Jak chce náš stát z tohoto bludného kruhu ven? Začít splácet státní dluhy je zcela nevyhnutelné a čím dříve, tím lépe. Možná bude pro příští rok stačit nepřipustit další nárůst dluhu a začít splácet až po odeznění krize. To je úkol pro ekonomy. Těch by se v prvé řadě měli politici ptát.
Jeden z možných způsobů placení dluhů je tištění nových peněz. Ten ale způsobí další a vysokou inflaci a tudíž ohromné zdražení zboží a služeb. Zodpovědným lidem, kteří si spoří na horší časy to přinese znehodnocení jejich úspor.
Druhý způsob je zvýšení daní. Daně jsou však již dnes neúměrně vysoké. Nebo se domníváte, že nikoliv? Vyšší daně těch bohatších na splacení ohromných dluhů stačit nebudou. Daně se budou muset zvýšit všem. Zvýšením přímých daní narostou daňové úniky a více se nevybere. Spravedlivější je zvýšení nepřímých daní (DPH), které vůbec nemusí znamenat zvýšení cen.
Třetí způsob řešení je šetření státními výdaji. To je podle mého nejrozumnější.
A protože já své děti miluji, tak jim zvolím stranu, která neslibuje všechno všem, která zamezí zvyšování dluhů, která zajistí co největší úspory při utrácení mnou zaplacených daní. Zvolím stranu, která zajistí co nejmenší přerozdělování peněz. Chtěl bych stranu, která donutí pracovat lidi, jimž se pracovat nechce a jimž se vyplácí zůstávat doma na sociálních dávkách. Zvolím stranu, která to vše zajistí co nejméně bolestně. Chtěl bych stranu, která zabrání tunelování státního rozpočtu a rozkrádání státního majetku. Na utažení opasku jsem připraven.
A teď se strany předhánějte, která dostanete můj hlas. Je tu předvolební období (vlastně podle posledních informací možná ani není).
Doporučuji k přečtení:
http://kraval.blog.idnes.cz/c/97430/Muj-mily-rozezrany-state.html
http://pallotto.blog.idnes.cz/c/98647/Nikdy-nebudu-jako-moje-matka.html
