Povídka o tom, ve které jsem dávala synovi a jeho kamarádovi lekci slušného chování, jak se mají chovat zejména k naším starším spoluobčanům.Pokud se chcete také přiučit, tak čtěte.
Přišla jsem dříve se svojí dcerkou z práce domů. U počítače seděl můj syn s kamarádem. Nad něčím bádali a byli velice zahloubaní. Hned na nás volali, že nemáme vyrušovat. Prý mají úkol ze slohu a nacvičit si scénku na téma společenského chování. Jedna scénka měla být slušná a druhá neslušná.
U úvodu jsem jim hned vynadala, že nás neumí ani pozdravit. Hned o překot, tak učinili. Stáhli jsme se s dcerkou do pokojíčku a začaly dělat úkoly. Najednou se dveře opatrně otevřely a v nich kluci.
Mamí, my si nevíme s tou scénkou rady. Přinesli mi sešit, kde bylo napsáno, co by měla scénka přibližně obsahovat. Jelikož mám fantazie na rozdávání, tak mě to nadchlo. Poradila jsem jim pár námětů. Bohužel mého syna to vůbec nenadchlo. Řekl, že se na to vykašle, že ho to nebaví. Pojem slušného chování byl oběma chlapcům cizí. Nevzdala jsem to a hučela do nich, že by to měli nacvičit. Synův kamarád byl přece jen moudřejší. Dokonce mu vynadal, že kvůli němu budou mít špatnou známku. Šli tedy do sebe a tak scénku dle mých rad a instrukcí nacvičili. Učila jsem je, že je třeba si podat ruku, slušně se pozdravit, poděkovat, nabídnout pomoc.
Scénka, kterou mi zavrhli, byla dle mého názoru povedená. Představte si důchodce, šourajícího se o holi do autobusu. Autobus je obsazený několika puberťáky. Důchodce by řekl, zda ho pustí sednout. Výrostek na to odpoví, že ho bolí nohy. Důchodce se rozpřáhne a majzne nebohého puberťáka po hlavě.
Tak to je ta špatná. A teď ta dobrá. Do MHD se šourá roztomilá stařenka. Jsou tam také puberťáci. Jeden z nich hbitě vyskočí. Nechcete pomoci babičko! Babičku vezme galantně pod paží a dovede ji na místo. Babička uctivě děkuje mladíkovi.
Bylo by to krásné. Bohužel realita je trošku jiná. Ani by mě nepadlo, jak děti mají vlastně se slušným chováním problém. Nezbývá nic jiného než je tomu naučit.
