Je léto. Jsem s dětmi na chalupě. Všude kolem je lesy. Lišky tu dávají dobrou noc. Naštěstí syn tu má partu dětí a tak není o dobrodružství a hry nouze. Víte, jak se hraje na pohraničníky?Že ne?Potom čtěte dále.
Hra na pohraničníky spočívá v tom, že jeden z hráčů je pohraničník. Sleduje území. Má píšťalku a střeží, aby mu na území nepronikl nějaký záškodník. Zajímavé je, že děti většinou vůbec netuší, kdo nebo co pohraničník je. No je to už nějaký ten pátek co hlídací četa z hranice zmizela.
Vybíráme s dětmi kus lesa a domlouváme se na území kde se záškodníci mohou pohybovat.Hráči se mohou plížit vysokou travou, schovávat za stromy nebo kameny. Zkrátka snaží se, aby nebyli spatřeni. Kdo je spatřen pohraničníkem, vrací se na start. Pohraničník musí jmenovat jménem hráče, kterého spatřil.
Hra začíná. Pískáme s dcerkou na píšťalku a dáváme signál ke hře. Než se nadějeme, proklouzne nám první záškodník. U dalších hráčů se nám daří vracet záškodníky na start. Jen mi dělá problém určit hráče, kterého jsem vlastně zahlédla. To je tak, když někdo blbě vidí. Ještě, že dcera má oči jako ostříž.
Když kluci vyhráli a všichni záškodníci se dostali zdárně do cíle, měníme si role.
Ocitám se v pozici záškodníka. Plížím se po kolenou travou. Po chvilce jsem spatřena.Vracím se znovu na start. Schovávám se za stromy, ale ani tato taktika nebude asi ta správná.
Kluci se plíží mnohem šikovněji. Mají svoje fígle. Jsou mrštnější a hbitější. Asi bych měla něco dělat se svojí kondičkou. Kluky hra baví. Hrajeme skoro dvě hodiny.
Když se to tak vezme je to výborné na kondici. Běhat po lese každý den, asi by byla nějaká ta kila dole. Musíte mávnout rukou nad tím, že se na vás nachytají klíšťata. Dobrodružství, které v lese při hře prožijete se nedá ani popsat. Takže pokud s dětmi nevíte, co v létě se skupinkou dětí a jejich rodičů podniknete, zahrajte si na pohraničníky.
