Samozřejmě komunisté tenkrát nic takového neřekli. Řekly to za ně hospodyňky, když odcházely od pokladen obchodů. Položme si otázku, snížením jakých lokomotiv je kompenzováno zdražení potravin dnes.
Pokud dnešní hospodyňka nejezdí pro nákup náklaďákem, denně zjišťuje, že ceny potravin stouply minimálně o deset procent. Maminky batolátek se mnou nebudou souhlasit, protože jejich výdaje "poskočily" ještě více.
Aby nám vláda ucpala pusu, nastrčila nám jako dudlík zvýšení důchodů o dvě stovky. Má to ovšem jeden háček: Jsou důchodci, kteří mají důchod snad dokonce pod existenčním minimem. Jsou ovšem i důchodci, kteří mají důchod vyšší než průměrný plat. (Dovolte, abychom zůstali u pojmu důchodci. Stejný problém ale mají invalidé, rodiny s dětmi, nezaměstnaní...)
Až tedy důchodci dostanou kýžené sdělení o zvýšení jejich důchodů, s překvapením zjistí, že si o dvou stovkách mohou nechat jen zdát, protože výpočet nového důchodu je odvozen od předchozího výměru, takže zákonitě ti s menším důchodem dostanou přidáno méně. Že důchodci s nadprůměrným důchodem dostanou více, je samozřejmé.
Pokud máte představu, že takto daný mechanismus výpočtu důchodů je důsledkem krátkozrakého náhledu na problém, jste v hlubokém omylu. Je tomu právě naopak: Důchodců pod průměrem je totiž mnohonásobně více, kdyby strana a vláda měla k této skutečnosti přihlížet, musela by sáhnout do kapsy mnohem hlouběji, než je ochotna, po pravdě houběji, než si může dovolit.
Němci s oblibou používají výraz Schlaffenland - je to země, kde létají pečení holubi do huby. Nezdá se vám že bychom uvítali, kdyby u nás létali aspoň vrabci?
Antonín Robin
