Otazníky nad Turinským plátnem.

Neučiníš sobě podobenství těch věcí, které jsou na nebi svrchu, ani těch, které jsou na zemi dole, ani těch, které jsou u vodách pod zemí.

Mojžíšovo desatero nám dává jistotu, že Ježíšovu podobiznu nenalezneme, a jsme odkázáni na románské ikony se stylizací středozemní lidské podoby. Časové určení: přibližně čtvrté až desáté století. Poté románské umění střídá gotika a s ní nastupuje germánský typ tváře. Ten vlastně s určitým zjemněním přetrvává dodnes.

Rekonstrukce obličeje z turínského plátna přesně odpovídá stylizaci střední až pozdní gotiky, v žádném případě není ani náznakem předovýchodního typu obličeje. To pochopitelně nestačí k jakékoliv námitce vůči pravosti turínského plátna. Nicméně, indicie to je.

Evangelia tvrdí, že Ježíš byl zatčen o Velkém pátku večer v Getsemanské zahradě na popud Ananiáše – velekněze ve výslužbě a předchůdce Kaifáše. Tento údaj je patrně aspoň z části věrohodný, protože následuje vysvětlení, že Kaifáš odmítl svolat sanhedrin k Ježíšovu soudu, protože byl sabat. (Sabat začíná v pátek večer a končí v sobotu večer.) Tím je znevěrohodněno vyprávění o Ježíšově pátečním výslechu, konec konců i o jeho pátečním zatčení.

Byl prý předán Pilátovi, který jej neshledal vinným a ponechal na shromáždění lidu, aby o Ježíšově životě rozhodl. Opakuji: Je sabat, věřící se mají zdržovat doma, kde se tedy před Pilátem ten dav vzal?

S Ježíšem se po jeho zatčení děje řada věcí, mimo jiné za ním měl přijít i Herodes (Evangelisté nemají ani tušení o genealogii Herodovců, zřejmě by to však měl být Herodes Antippa.) To je ovšem náznak, že průběh událostí zdaleka nebyl tak rychlý, jak Nový zákon popisuje, mezi Ježíšovým zatčením a ukřižováním mohlo uběhnout několik dnů či dokonce týdnů.

Porovnáním evangelií nemohou uniknout pozornosti zjevné rozpory v popisech jeho smrti a zmrtvýchvstání. Důvod je zřejmý: Možná, že Jan byl opravdu Jan Zebedeus, Ježíšův současník a učedník. Matouš, Marek a Lukáš pravděpodobně poprvé slyšeli Ježíšovo jméno takřka dvacet roku po jeho smrti. Nicméně se shodují na tom, že si Ježíšovo tělo od Piláta vyžádal Josef z Arimatie a pohřbil ho ve svém skalním hrobě.

Tím okamžikem se však dostáváme k mimořádně důležitému objektu: Potní roušce z Ovieda. Je to zakrvácený hadřík se zjištěnou krevní skupinou AB-, stejnou, jaká je na turinském plátně. Rozbor této krve naznačil:

1. Se vší pravděpodobností rouška kryla obličej vztyčené postavy (postava na kříži je vztyčená).
2. Má stopy ran na hlavě zřejmě po trnech z trnové koruny
3. Po snětí z kříže ukřižovaný ležel na pravém boku a levou rukou si tiskl roušku k tváři
4. Stopy krve naznačují, že ukřižovaný byl ve skutečnosti ještě živý.

Evangelia tvrdí, že Josef z Arimatie a Nikodém sňali Ježíšovo tělo z kříže, zasypali tělo vonnými látkami, zavinuli do plátna, a odnesli do hrobu. Není řečeno, jestli Oviedská rouška zůstala na hlavě, nebo byla sundána. V každém případě evangelia zmiňují, že byla složena a v hrobě odložena stranou. Stejně zůstává nevysvětleno, jak je to s tím zavinutím, protože výraz zavinutí je zcela jednoznačný a odporuje turínskému plátnu. Turinské plátno měří něco přes čtyři metry na délku a metr na šířku. Stopy na plátně naznačují, že mrtvý byl na plátno položen na znak patami k jeho okraji a hlavou ke středu. Poté byla druhá polovina plátna přeložena přes ležící postavu. Muselo se to stát v hrobě a muselo se to stát až poté, co přešla rigor mortis, protože poloha těla byla zřejmě upravena.

Je třeba připomenout:

1. Stopy krve na hlavě, zjevně po trnech z trnové koruny.
2. Stopy krve na zápěstích rukou po probití hřeby.
3. Stopy krve v nártech nohou.
4. Stopy krve na boku po ráně Longinovým kopím.
5. Shodu krevní skupiny s krví na roušce z Ovieda.
6. Stopy květin a jejich semen na turinském plátně. 

Právě stopy krve vzbuzují určité pochybnosti: Každý z nás třeba i z drobné ranky někdy krvácel. Víme tedy, že krev na vzduchu rychle tuhne. Aby na plátně zanechala stopy, musela však být v tekutém stavu. Tak zvané Nikodémovo evangelium to – snad – vysvětluje, ovšem současně vyvolává pochybnosti o pravdivosti evangelijních popisů Ježíšovy smrti: Podle něj Josef z Arimatie požádal o Ježíšovo tělo ihned po jeho smrti večer a ještě téže noci jej s Nikodémem uložil v skalním hrobě, protože se snažili svůj úkol ukončit před začátkem sabatu (!) Protože sabat začínal v pátek večer, zřejmě se pohřeb uskutečnil v noci ze čtvrtku na pátek, nebo s určitým narušením sabatu z pátku na sobotu.

Na plátně se nalezly stopy písma,  jejich rozluštění naznačuje jednak Ježíšovo jméno Iesuy Nazarenus – Ježíš Nazaretský, trest smrti, vykonán, císař Tiberius. Stav písma nedovoluje určení, zda se jedná o souvislou větu, nicméně rozložení slov kolem hlavy mrtvého naznačuje, že jsou to jednotlivé poznámky bez sebemenšího náznaku piety či úcty k mrtvému. Těmi nápisy je evokována myšlenka, že ani Nikodémovo evangelium neříká pravdu, a Ježíšův pohřeb možná zařídili Pilátovi žoldnéři. Ta myšlenka je poněkud kacířská, protože součástí trestu ukřižováním bylo ponechání těla na kříži až do jeho rozkladu, načež pozůstatky byl pohozeny na smetiště mezi odpadky.

Stejně jako u oviedské roušky ani u turínského plátna se neví, kde a jak bylo uloženo do doby svého přenesení do křesťanské Evropy, zdá se, že jej někdy kolem roku 1204 přivezli Templáři.

Jaký z toho plyne závěr? Otázky, otázky, otázky.

                                                                                          Antonín Robin